ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.5238.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 5238/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně D. L. , zastoupené JUDr. Josefem Doubkem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Tylova 242, proti žalovanému J. J. , zastoupenému JUDr. Karlem Zachem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Tř. Legií 876, o vydání pozemků, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 12/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře ze dne 28. dubna 2015, č. j. 15 Co 516/2014-104, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Pelhřimově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. srpna 2014, č. j. 4 C 12/2014-62, zamítl žalobu o vydání a zajištění převodu vlastnického práva k pozemkům parc. č. 130/1 a parc. č. 134/1 v k. ú. R., obci H., zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrální pracoviště Pelhřimov na listu vlastnictví č. 2034 (výrok I.). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Učinil tak poté, co dospěl k závěru, že žalobkyně není vlastnicí předmětných pozemků, a nemůže být proto ve věci aktivně legitimována.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 28. dubna 2015, č. j. 15 Co 516/2014-104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívá, že vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že z obsahu listin ve spojení s dalšími důkazy vyplývá záměr účastníků o tom, že má být „skutečnou vlastnicí předmětných pozemků“, za které zaplatila celou kupní cenu. Pochybení nalézacích soudů shledává v tom, „že nesprávně posoudily provedené důkazy a zaujaly nesprávný právní názor v projednávané záležitosti.“ Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů je účastníkům znám, spolu s dovoláním tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz )].
Podstatnou část dovolání tvoří především dovolatelkou opakovaný popis událostí spojených s koupí předmětných pozemků žalovaným. Dovolání však není přípustné již z toho důvodu, že dovolatelka řádně nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání. Přestože odkazuje na §237 o. s. ř., shledává přípustnost dovolání v tom, že „vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz , dovodil, že „spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.“ V projednávané věci dovolatelka nepožaduje ve smyslu §237 o. s. ř., aby byla dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, ale namísto toho se domáhá, aby dovolací soud jinak posoudil otázku jejího vlastnického práva ke sporným pozemkům, než jak to učinil odvolací soud. Takto však předpoklad přípustnosti dovolání formulován být nemůže.
Přesto, že dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení věci nalézacími soudy, je obsahem jejího dovolání pouhá kritika hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů v nalézacím řízení, přičemž nevymezuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí. Skutkovými zjištěními je přitom dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Od 1. ledna 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolací soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu