ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.5418.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 5418/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně T. Ch. , zastoupené Mgr. Evou Veltrubskou, advokátkou se sídlem v Kladně, Pekařská 658, proti žalovanému Hlavnímu městu Praze , identifikační číslo osoby 00064581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného: Mgr. M. Š. , a MUDr. I. Š. , zastoupených JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova 633/12, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 101/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2015, č. j. 13 Co 321/2015-64, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací, usnesením ze dne 7. 9. 2015, č. j. 13 Co 321/2015-64, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 7. 2015, č. j. 25 C 101/2015-53, kterým soud prvního stupně připustil vstup vedlejších účastníků Mgr. M. Š. a MUDr. I. Š. do řízení.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě která v praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě je rozhodována dovolacím soudem rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak.
Důvodem podání dovolání je dovolatelkou tvrzené nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), které shledává v závěru, že vedlejší účastníci řízení mají právní zájem na výsledku řízení. Odvolací soud nesprávně dovodil, že přes sporný pozemek par. č. 2428/20 mají vedlejší účastníci přístup k veřejné komunikaci. Pro zajištění přístupu vedlejších účastníků na pozemek par. č. 1013/3 navíc nepostačí úspěch žalovaného v tomto řízení.
Dovolatelka vznáší otázku, zda je třeba zkoumat přípustnost vedlejšího účastenství v případě, že účastník, na jehož straně má vedlejší účastník figurovat, s přistoupením vedlejšího účastníka souhlasí; tedy zda je i v tomto případě třeba zkoumat shodnost zájmů účastníka a vedlejšího účastníka řízení. Dále pokládá otázku, zda má vedlejší účastník právní zájem na výsledku sporu, i když je patrno, že bez ohledu na výsledek sporu bude muset své právo řešit s vítězem tohoto sporu, ať je to kdokoli.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Obsah usnesenírozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy. Proto na ně dovolací soud, v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř., pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Na otázkách vznesených dovolatelkou napadené rozhodnutí nezávisí.
Zákonnou podmínkou vstupu vedlejšího účastníka do řízení je jeho právní zájem na výsledku řízení (§93 odst. 1 o. s. ř.). Zároveň judikatura dovozuje, že vedlejší účastenství z povahy věci nelze založit proti vůli účastníka, kterého má vedlejší účastník podporovat (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 806/2002). Dal-li v nyní projednávané věci žalovaný, jako hlavní účastník řízení, na jehož procesní stranu přistoupili vedlejší účastníci řízení, k jejich přistoupení souhlas, zbývalo zkoumat výhradně právní zájem vedlejších účastníků na výsledku sporu.
Ústavní soud k tomu uvedl: „Pojem ‚právní zájem na výsledku řízení’ není v občanském soudním řádu blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem a smyslem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení (srov. Občanský soudní řád. Komentář. 6. vydání. Praha. C. H. Beck, 2003, s. 307). Smyslem tohoto institutu je tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Institut vedlejšího účastenství tedy neslouží pouze k ochraně zájmů vedlejšího účastníka, ale zároveň i k ochraně zájmů hlavního účastníka řízení, na jehož stranu vedlejší účastník řízení přistoupil“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 553/03, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 187/2004).
„Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné“ (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 179/2009).
V nyní projednávané věci nejenže neexistence právního zájmu na výsledku řízení není evidentní, nýbrž spíše je na místě úvaha, že vedlejší účastníci právní zájem na výsledku řízení mají. Vedlejší účastníci uvedli, že ke svému pozemku parc. č. 1013/3 nemají nyní z pozemku žalovaného parc. č. 2428/1 přístup, což žalobkyně nezpochybňuje. Přístup by umožnil právě sporný pozemek spolu s pozemkem par. č. 2428/19, u něhož je v katastru nemovitostí duplicitní zápis vlastnictví žalovaného a manželů A. a M. P., a určení vlastnictví k němu je předmětem řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 51 C 375/2014, jak žalobkyně také sama uvedla. I do tohoto toho řízení jako vedlejší účastníci manželé Š. vstoupili. Jak pozemek par. č. 2428/20, tak pozemek par. č. 2428/19 byly s tímto úmyslem v minulosti vykoupeny státem a pro svoji návaznost na pozemky vedlejších účastníků i na veřejnou komunikaci žalovaného měly sloužit jako přístupová cesta vedlejších účastníků. Zároveň bylo zjištěno, že sporný pozemek (potažmo pak s pozemkem par. č. 2428/19) s pozemkem vedlejších účastníků sousedí.
K tvrzení, že vedlejší účastníci budou bez ohledu na výsledek sporu nuceni zajistit si přístup přes pozemek žalobkyně či pozemek par. č. 2428/19, bylo v řízení zjištěno (a rovněž dovolacímu soudu je tato skutečnost známa z jeho rozhodovací činnosti), že o pozemek par. č. 2428/19 vede žalovaný taktéž soudní spor, ve kterém je podporován stejnými vedlejšími účastníky, jako v nyní projednávané věci. Úspěch žalovaného v řízení, společně s úspěchem v řízení ohledně pozemku par. č. 2428/19, by vedlejším účastníkům zajistil přístup k jejich pozemku bez dalšího.
Z uvedených skutečností je zřejmé, že právní zájem vedlejších účastníků na výsledku řízení je dán bez ohledu na řešení dovolatelkou vznesených otázek a již z toho důvodu je dovolání nepřípustné.
Nadto dovolací soud dodává, že dovolatelka polemizuje se skutkovými zjištěními nalézacích soudů (konkrétně s tvrzením, že pozemek vedlejších účastníků se sporným pozemkem sousedí). Dovolání lze nicméně podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.); pro řešení skutkových otázek nemůže být dovolání přípustné.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně bude pokračovat v řízení ve věci samé, dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu