ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.5434.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 5434/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) J. M. a b) Ing. P. M. , zastoupených JUDr. Alenou Kubalovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Nádražní 2966/73a, proti žalované MPA GROUP a. s. , se sídlem v Ostravě, 28. října 207/49, IČO 26846411, zastoupené JUDr. Radimem Bartoněm, advokátem se sídlem v Ostravě, Porážková 1424/20, o vydání věci, o určení neplatnosti kupní smlouvy a o uložení povinností k podání návrhu na změnu vlastnického práva v katastru nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 109/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. října 2014, č. j. 11 Co 344/2014-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč, k rukám zástupce žalované JUDr. Radima Bartoně.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. prosince 2013, č. j. 84 C 109/2011-103, připustil změnu žaloby (výrok I.), zamítl žalobu „o vydání věci, a to bytu v domě v části obce P., obec O., postavené na pozemku parcela č. 3583, včetně parcely, spoluvlastnického podílu vyjádřeného zlomkem 6415/140242 na společných částech domu, budovy, v části obce P., postavené na pozemku parcela č. 3583, spoluvlastnického podílu vyjádřeného zlomkem 6415/140242 na pozemku parcela č. 3583 o výměře 255 m 2 , vše v katastrálním území P. s., obec O., zpět do SJM žalobců“ (výrok II.), zamítl žalobu „aby žalovanému byla uložena povinnost ve lhůtě do 3 dnů od právní moci soudního rozhodnutí podat návrh na změnu vlastníků na Katastrální úřad pro Moravskoslezské pracoviště Ostrava“ (výrok III.), zamítl žalobu o určení „že kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a) a žalovaným, podepsaná žalobkyní a) dne 29. 5. 2008 na převod vlastnických práv budovy, v části obce P., včetně spoluvlastnického podílu vyjádřeného zlomkem 6415/140242 na společných částech domu, budovy, v části obce P., postavené na pozemku parcela č. 3583 a spoluvlastnického podílu vyjádřeného zlomkem 6415/140242 na pozemku parcela č. 3583 o výměře 255 m 2 , druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, je od počátku neplatná“ (výrok IV.), zamítl žalobu „aby žalobci byli oprávněni po právní moci tohoto rozhodnutí podat návrh na změnu vlastnických práv ve prospěch těchto žalobců u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, pracoviště Ostrava, kde na LV č. 14133 a LV č. 4004, katastrální území P. s., obec O., okres O. – m., a to bytu, v části obce P., postavené na pozemku parcele č. 3583, spoluvlastnického podílu vyjádřeného zlomkem 6415/140242 na společných částech domu, budovy, v části obce P., způsob využití objekt k bydlení, postavené na pozemku parcela č. 3583, spoluvlastnického podílu vyjádřeného zlomkem 6415/140242 na pozemku parcele č. 3583 o výměře 255 m 2 , druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří“ (výrok V.), a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalované náklady řízení ve výši 21 054 Kč (výrok VI.).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 8. října 2014, č. j. 11 Co 344/2014-145, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II. až VI. (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení „§237 odst. 1 písm. c)“ občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítají, že se odvolací soud nezabýval absolutní neplatností kupní smlouvy [kterou žalobkyně a) převedla na žalovanou vlastnické právo k bytu a s ním související podíl na domu a pozemku], která se „příčí dobrým mravům“ a „odporuje obecně uznávaným pravidlům chování a mravním principům společenského řádu“. Nepřihlédl k tomu, že smlouva byla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, že vzájemně poskytnutá plnění jsou v nepoměru a že k převodu bytu nebyl udělen souhlas druhého manžela. Navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhuje dovolání odmítnout.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přitom je dovolací soud vázán nejen tím, který z dovolacích důvodů byl uplatněn, ale i tím, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelé především řádně nevymezili předpoklad přípustnosti dovolání, když v tomto směru pouze odkázali na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež bylo účinné do 31. prosince 2012 (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2014, sp. zn. 32 Cdo 4345/2013, toto a veškerá další níže zmíněná rozhodnutí dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ). Dovolání tak trpí vadami, které brání pokračování v dovolacím řízení.
Nad rámec shora uvedeného dovolací soud doplňuje následující:
Obsahem dovolání je obhajoba tvrzení o neplatnosti kupní smlouvy, kterou žalobkyně a) převedla na žalovanou vlastnické právo k bytu. Platnost tohoto smluvního ujednání však nebyla vůbec předmětem hodnocení odvolacího soudu. Ten potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že žalobci neprokázali naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy a žalované není možné uložit vyklizení bytu (žaloba zní „o vydání bytu“), neboť byt stále užívají sami žalobci, nikoliv žalovaná. Tyto závěry dovolatelé nijak nenapadají. Na vyřešení otázky platnosti či neplatnosti kupní smlouvy tedy napadené rozhodnutí není vůbec založeno, a ani z tohoto důvodu proto nemůže být dána přípustnost podaného dovolání.
V podstatné části dovolání žalobci polemizují s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními učiněnými v nalézacím řízení. Těmito skutkovými zjištěními je však dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Od 1. ledna 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).
Jelikož žalobci napadají dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu „v celém rozsahu“, zabýval se dovolací soud rovněž přípustností dovolání do výroků, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 (uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz )]. I pro tyto akcesorické výroky ovšem platí omezení přípustnosti dovolání dle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož dovolání podle §237 není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Poněvadž v posuzované věci bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 21 054 Kč a o náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 7 744 Kč, přičemž ani součet těchto částek nedosahuje částky 50.000 Kč, není dovolání ani v této části dle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou jim tímto usnesením dobrovolně, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 26. ledna 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu