ECLI:CZ:NS:2016:22.ND.263.2016.1
sp. zn. 22 Nd 263/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci nezletilých E. L , N. Y. L. a M. E. L ., všech zastoupených opatrovníkem Magistrátem města Zlína, se sídlem ve Zlíně, náměstí Míru 12, dětí matky M. L., zastoupené Dr. iur. Erwinem Hanslikem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, U Prašné brány 1078/1, a otce J. L. , zastoupeného Mgr. Filipem Petrášem, advokátem se sídlem ve Zlíně, 2. května 7134, v řízení o péči, styku a výživě na dobu před a po rozvodu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 0 P 366/2015 projedná a rozhodne Okresní soud ve Zlíně.
Odůvodnění:
U Okresního soudu ve Zlíně bylo zahájeno na návrh otce řízení o péči, styku a výživě nezletilých dětí na dobu před a po rozvodu. Matka tomuto návrhu odporovala s tím, že nezletilí se narodili a mají bydliště v Lichtenštejnském knížectví, takže lichtenštejnský soud je o věci schopen lépe rozhodnout.
Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 15. 4. 2016, č. j. P 366/2015-105, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl o předložení věci po právní moci tohoto usnesení Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti (výrok II.).
V odůvodnění svého rozhodnutí soud uvedl, že rodiče i nezletilí mají státní občanství České republiky. Všichni účastníci však od roku 2000 žijí v Lichtenštejnském knížectví, kde se narodily i nezletilé děti. Soud vyšel z §2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) a z čl. 14 nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000. S odkazem na toto nařízení sice není pravomoc českého soudu dána, použije se však vnitrostátní předpis, kterým je §56 odst. 1 ZMPS zakládající pravomoc českého soudu s ohledem na to, že nezletilí jsou státními občany České republiky. Ve vztahu k výživě nezletilých pak soud vyšel z čl. 6 nařízení Rady (ES) č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností. S ohledem na to, že ZMPS ani nařízení č. 4/2009 neřeší otázku místní příslušnosti, řídil se soud §4 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZŘS“). Vzhledem k tomu, že žádná jiná okolnost, na základě které by mohla být místní příslušnost soudu určena, zjištěna nebyla, postoupil soud věc Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Okresní soud ve Zlíně dospěl na základě relevantních ustanovení citovaných právních předpisů k závěru, že v dané věci je dána pravomoc českého soudu.
Je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Před vydáním rozhodnutí, jímž vyzve k určení místně příslušného soudu Nejvyšší soud, je soud, u kterého byla podána žaloba, povinen náležitě zkoumat, zda v případě sporu s mezinárodním prvkem je dána pravomoc českého soudu, a tento svůj závěr v takovém rozhodnutí (dospěje-li k závěru, že pravomoc českých soudů je dána, takže je namístě postup dle §11 odst. 3 a §105 o. s. ř.) náležitě odůvodnit [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013 (uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]
V souladu s touto rozhodovací praxí Nejvyšší soud přistoupil k určení místní příslušnosti soudu. Podmínky místní příslušnosti soudu (§4 odst. 2 ZŘS) přitom chybí, jelikož nezletilí nemají bydliště na území České republiky, nýbrž v Lichtenštejnském knížectví. Bydlištěm se přitom obecně rozumí místo, ve kterém se účastník zdržuje s úmyslem zdržovat se tam trvale. V případě nezletilého je rozhodující vůle rodičů, popř. může být bydliště dáno rozhodnutím soudu či jinými rozhodujícími skutečnostmi. I zde však musí být zřejmé, že se nezletilý má na takovém místě zdržovat trvale (k tomu srovnej Lavický a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Zákon o veřejných rejstřících. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015, str. 20).
S přihlédnutím k tomu, že řízení bylo zahájeno u Okresního soudu ve Zlíně, kde probíhalo i předcházející řízení o návrhu matky a otce na schválení právního jednání za nezletilou osobu (nezletilého M. E. L.) a tento soud již ve věci činil úkony (např. ustanovení opatrovníka), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že s ohledem na dosavadní výsledky řízení k projednání a rozhodnutí věci bude z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení vhodné určit Okresní soud ve Zlíně.
Proto podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud ve Zlíně tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. listopadu 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu