ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1048.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1048/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně Mgr. Z. D. , zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II/12, proti žalovanému Lesy České republiky, s.p. , se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, identifikační číslo osoby 42196451, o zaplacení 73.200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 69/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. září 2015, č. j. 27 Co 340/2015-316, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 9. dubna 2015, č. j. 8 C 69/2012-285, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 73.200 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky a vůči státu (bod II. a III. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), ve výroku II. a III. jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Žalovaný se dle obsahu spisu k dovolání žalobkyně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka namítá, že „projednávaná věc nebyla dosud řešena dovolacím soudem“. Touto formulací zjevně míří k té části ustanovení §237 o. s. ř., které spojuje přípustnost dovolání s vyřešením otázky hmotného nebo procesního práva, „která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. K tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je takto přípustné, však musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatelka za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Takový údaj se však z dovolání nepodává. Dovolatelka v dovolání (bez jakékoli další podrobnější argumentace) uvádí výčet osmi konkrétních otázek týkajících se projednávané věci, které považuje za nesprávně právně odvolacím soudem posouzené. Nicméně nespecifikuje žádnou právní otázku, jejíž obecné řešení by měl případně Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí formulovat.
Žádost dovolatele, podle níž „by právní otázka souzené věci měla být posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Ze shora uvedeného vyplývá, že stanoveným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelka v dovolání v projednávané věci nedostála. Dovolání, které neobsahuje žádné vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatelka doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatelka neučinila a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o. s. ř.).
O nákladech řízení dovolací soud nerozhodoval, jelikož řízení tímto jeho rozhodnutím nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Pavel H o r á k , Ph.D.
předseda senátu