ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1069.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1069/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně Veolia Energie ČR, a. s. , se sídlem v Ostravě, Moravské – Ostravě, 28. října 3337/7, PSČ 709 74, IČO 45193410, zastoupené Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem v Ostravě, Moravské – Ostravě, Poděbradova 1243/7, PSČ 702 00, proti žalované BUSINESS CENTER ASIA, s. r. o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Velká 21/64, PSČ 702 00, IČO 25377400, zastoupené Mgr. Romanem Bednaříkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Velká 21/64, PSČ 702 00, o zaplacení částky 58 069,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě, pod sp. zn. 163 C 7/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2015, č. j. 15 Co 2/2015 –124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“)
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. září 2015, č. j. 15 Co 2/2015 –124, zastavil odvolací řízení co do částky 203,09 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. září 2014, č. j. 163 C 7/2009-87, v zamítavém výroku tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 850,64 Kč s příslušenstvím a co do zamítnutého příslušenství předcházejícího 29.1 2010 rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ( výroky pod bodem III a IV).
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná, prostřednictvím svého zástupce, dovolání, ve kterém uvedla, že ho řádně a včas doplní, což však neučinila.
Nejvyšší soud České republiky (dále je „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 19. září 2013.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze podle §236 odst. 1 o. s. ř. napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas podle §240 odst. 1 o. s. ř. osobou k tomu oprávněnou, která je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalované neobsahuje obligatorní náležitosti.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Způsob, jakým je nutné vymezit v dovolání jeho přípustnost, byl již v minulosti v judikatuře dovolacího soudu upřesněn. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, vyplývá, že k vymezení přípustnosti dovolání nestačí pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., nýbrž je nezbytné, aby dovolatel uvedl otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála v žádném případě, neboť se touto otázkou v dovolání vůbec nezabývala a neuvedla ani jeden ze zákonných důvodů, pro které by dovolání mohlo být přípustné.
Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Jelikož dovolání nebylo ve lhůtě o zákonem požadované náležitosti doplněno, Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. července 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu