ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1281.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1281/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobců a) L. M. , b) L. M. , c) V. J. , d) H. J. , všech zastoupených Mgr. Radanou Vítovcovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Hálkova 2, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/23, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 63998530, o zaplacení 18 363 Kč s příslušenstvím, o 12 413 Kč s příslušenstvím, o 12 697 Kč s příslušenstvím, o 20 049 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 238/2013, o dovolání všech žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. 12 Co 62/2015-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalobců rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud dovolání žalobců podané proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2015, č. j. 12 Co 62/2015-146, podle ustanovení §243c odst. 3 věty první a §218a o. s. ř. odmítl, neboť je opožděné, jestliže rozsudek odvolacího soudu byl žalobcům, resp. jejich právní zástupkyni, doručen dne 1. 6. 2015 a dovolatelé podali dovolání prostřednictvím své právní zástupkyně až dne 26. 8. 2015, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty určené pro podání dovolání (§240 odst. 1 o. s. ř.). Pokud dovolatelé v dovolání uvádějí, že lhůta k podání dovolání byla u nich zachována, byť dovolání podali po uplynutí dvouměsíční lhůty, avšak v tříměsíční lhůtě ve smyslu §240 odst. 3 o. s. ř., neboť se řídili nesprávným poučením odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, uvedl-li odvolací soud v poučení, že proti jeho rozsudku není dovolání přípustné, není jejich námitka oprávněná. Nelze přisvědčit dovolatelům, že se v daném případě nejednalo o bagatelní věci ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť předmětem sporu je několik jednotlivých nároků každého z žalobců, a to nárok žalobkyně a) ve výši 18 363 Kč s příslušenstvím, uplatněný na základě cestovní smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2012 mezi žalobkyní a) a cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 30 834 Kč, nárok žalobce b) ve výši 12 413 Kč příslušenstvím, uplatněný na základě cestovní smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2012 mezi žalobcem b) a cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 26 244 Kč, nárok žalobkyně c) ve výši 12 697 Kč příslušenstvím, uplatněný na základě cestovní smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2012 mezi žalobkyní c) a cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 30 834 Kč a nárok žalobkyně d) ve výši 20 049 Kč příslušenstvím, uplatněný na základě cestovní smlouvy uzavřené dne 31. 1. 2012 mezi žalobkyní d) a cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. na zájezd v ceně 26 244 Kč. Přitom podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 33 Cdo 456/2014 a dalších rozhodnutích v tomto usnesení uvedených dovodil, že pokud účastník uplatnil v jednom řízení více samostatných nároků nebo spojil-li soud více samostatných věcí ke společnému řízení, je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. u každé jednotlivé věci (u každého jednotlivého nároku) podle uvedených hledisek samostatně (rozhodnutí je dostupné na www.nsoud.cz ).
Nebylo možno rovněž přisvědčit dovolatelům v tom směru, že se pro posuzované případy uplatní výjimka daná pro spotřebitelské vztahy podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v daném případě se jednalo u každého jednotlivého žalobce o požadavek na doplacení plnění z pojistné smlouvy o povinném pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře uzavřené dne 29. 4. 2009 mezi cestovní kanceláří GLOBALTOUR s. r. o. a žalovanou pojišťovnou. Podle §52 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, platného v rozhodné době (dále jen „obč. zák.“), však platilo, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle §52 odst. 3 obč. zák. je spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Spotřebitel je tedy vymezen jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, tedy která jedná za účelem osobní potřeby ve smyslu spotřeby (srov. též rozsudek ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1835/2012, dostupný na www.nsoud.cz ). Z uvedeného vyplývá, že se u jednotlivých žalobců nejednalo o nároky uplatněné ze spotřebitelské smlouvy.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobců podle ustanovení §243c odst. 3 věty první ve spojení s §218a o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu