Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.07.2016, sp. zn. 23 Cdo 1430/2016 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1430.2016.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1430.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1430/2016 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně KATA, a. s. , se sídlem v Pilníkově, Letná 397, identifikační číslo osoby 49286773, zastoupené Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, proti žalovanému T. H. , se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Malá Láň 1723, identifikační číslo osoby 18867898, zastoupenému Mgr. Martinem Vondroušem, advokátem, se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, o zaplacení částky 880.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 38 Cm 1/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2016, č. j. 3 Cmo 146/2015-465, ve znění opravného usnesení ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 3 Cmo 146/2015, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 14.665,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: (dle §243f odst. 3 o. s. ř.) Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem, druhým v pořadí, ze dne 19. března 2015, č. j. 38 Cm 1/2008-406, ve znění doplňujícího rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. dubna 2015, č. j. 38 Cm 1/2008-421, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 165.472 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 714.528 Kč s příslušenstvím tam blíže uvedeným (bod II. výroku). Dále soud přiznal znalci Ing. Vladimíru Horákovi odměnu za vyhotovený znalecký posudek (bod III. výroku) a rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit náhradu nákladů řízení vůči žalovanému (bod IV. výroku) a vůči státu (bod V. výroku). K odvolání žalobkyně i žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným změnil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku ve výroku I. a ve výroku II. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 661.888 Kč s příslušenstvím tam blíže specifikovaným, jinak jej ve výroku II. v rozsahu zamítnutí částky 218.112 Kč s příslušenstvím potvrdil (první výrok). Dále soud uložil žalovanému povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení a náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok) a rozhodl o povinnosti žalobkyně i žalovaného uhradit náhradu nákladů řízení vůči státu (třetí a čtvrtý výrok). Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“), uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Zároveň žalovaný podal návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobkyně se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a nesouhlasí s návrhem žalovaného, aby dovolací soud využil ustanovení §243 o. s. ř. a do rozhodnutí o dovolání odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatel nedostál, neboť k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze uvádí, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., protože napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. posouzení spočívá na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla, resp. by měla být posuzována jinak. Dovolatel však nevymezuje žádnou právní otázku, která by měla být posouzena jinak, či která doposud nebyla dle jeho mínění dovolacím soudem vyřešena, ani neuvádí žádné konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu, od kterého se měl odvolací soud odchýlit. Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat. Důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal a v souladu s ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 11. července 2016 JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/11/2016
Spisová značka:23 Cdo 1430/2016
ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1430.2016.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:09/21/2016
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 3492/16
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13