ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1460.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1460/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr.Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobce Družstvo TAYITI GROUP se sídlem v Praze 8, Novákových 970/41, PSČ 180 00, IČO 29115621, zastoupeném JUDr. Miroslavem Majerem, advokátem se sídlem Mirošov, Školní 616, PSČ 338 43, proti žalované DUKRAL stavby, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Jaurisova 515/4, PSČ 140 00, IČO 29081785, zastoupené JUDr. Alenou Kasalovou, advokátkou se sídlem v Plzni, nám. Republiky 2, o zaplacení 1 059 419,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 48 Cm 183/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 1 Cmo 113/2015-119, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. listopadu 2015, č.j. 1 Cmo 113/2015-119, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. března 2014, č.j. 48 Cm 183/2013-43, který byl vydán podle §153a odst 3 ve spojení s §114b odst. 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 1 059 419 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů řízení, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodnil ustanovením §237 o. s. ř. s tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když dovodil, že v daném případě nebyly naplněny stanovené předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, zejména z toho hlediska, že vydání výzvy podle §114b o.s.ř zde nebyly namístě. Dovolatel se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se potvrzuje rozsudek krajského soudu a žalovaná uhradila žalobci náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nutno konstatovat, že podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky - dále jen „Nejvyšší soud“ - ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014). Takový údaj se však z dovolání nepodává, neboť dovolatel neuvedl žádné z rozhodnutí Nejvyššího soudu, od jehož závěrů se měl odvolací soud při řešení právní otázky odchýlit a pouze namítá nesprávný procesní postup soudu, v čemž spatřuje vadu řízení, která nemůže přípustnost dovolání založit. Dovolacími námitkami žalobce nijak nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že dovolání žalobce není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jej odmítl, jestliže dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), když pro tuto vadu nelze v dovolacím řízení pokračovat.
O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. července 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu