ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1595.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 1595/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Advokátní kanceláře Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s. se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, IČO 25589644, insolvenčního správce dlužníka CS Expres, a.s., se sídlem v Brně, Vlhká 170/14, PSČ 602 00, IČO 25250159, zastoupené JUDr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, PSČ 118 01, proti žalovaným 1. EXPRES ONE s.r.o., se sídlem v Dolní Rovni 288, PSČ 533 71, IČO 28787102, 2. Ing. M. D. , 3. FOFR logistické družstvo , se sídlem v Humpolci, Lnářská 1636, PSČ 396 01, IČO 28114485, všem zastoupeným JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, o ochranu před nekalosoutěžním jednáním, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 48/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2013, č. j. 3 Cmo 446/2012-223, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2013, č. j. 3 Cmo 446/2012-223, není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět jen „o. s. ř.“, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř.
Přípustnost dovolání žalobkyně dovozovala z ustanovení §237 o. s. ř., když měla za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Žádnou takovou otázku výslovně neformulovala, nicméně z obsahu dovolání vyplývá, že má jít o otázku, zda skutečnost, že je prohlášen konkurs na majetek dlužníka – původní žalobkyně ve sporu, způsobuje, že další pokračování v řízení o zdržovacím nároku (proti nekalosoutěžnímu jednání) je nadbytečné a případné rozhodnutí neúčelné, neboť uložení omezující povinnosti žalovaným je již bez významu.
I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 však platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním vůbec zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, které je veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, in www.usoud.cz ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek (závěrů odvolacího soudu) za tohoto stavu správnost rozhodnutí ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Odvolací soud své rozhodnutí opřel o dva alternativní důvody – jednak o řešení uvedené právní otázky, jednak na tom, že jednání, jehož zdržení se žalobkyně požadovala, nepovažoval samo o sobě za závadné.
Přestože každý z těchto závěrů obstojí - v případě jeho správnosti - jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, dovolatelka druhý z nich nenapadá a dovolacímu přezkumu jej neotvírá. Za této situace pak dovolání není přípustné ani k přezkoumání prvního závěru odvolacího soudu, neboť správnost meritorního výroku rozhodnutí ovlivnit nemůže.
Namítá-li dovolatelka vady řízení či nesprávnost skutkových zjištění, pak dovolací soud připomíná, že přípustnost dovolání mohou založit jen právní otázky podle §237 o. s. ř. Ve vztahu ke skutkovým námitkám pak připomíná, že v případě přípustnosti dovolání je dovolací soud nadto vázán skutkovými zjištěními, které byly učiněny v předcházejícím řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2016
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu