ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.1706.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 1706/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobkyně PHARMOS, a.s. , se sídlem v Ostravě – Radvanicích, Těšínská 1349/296, IČO 19010290, zastoupené JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem v Ostravě, Mojmírovců 805/41, proti žalované Big Smile s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Morseova 245, IČO 27662446, zastoupené Mgr. Julií Chocholovou, advokátkou se sídlem v Brně, Královopolská 874/84, o zaplacení částky 552 553 Kč s příslušenstvím vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 236/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2015, č. j. 90 Co 294/2015-24, takto:
Dovolání žalované se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 9 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 8. července 2015, č. j. 5 C 236/2015-13, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude po právní moci usnesení postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 23. října 2015, č. j. 90 Co 294/2015-24, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasně podaným dovoláním, které však není přípustné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř..
Dovolatelka v dovolání uvedla, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, avšak nikde v dovolání neuvádí, jakou konkrétní relevantní právní otázku má na mysli, a ani to, od jakých rozhodnutí Nejvyššího soudu se odvolací soud odchýlil, a to ani odkazem na spisovou značku konkrétních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ani odkazem na právní závěry judikatury Nejvyššího soudu bez uvedení konkrétních spisových značek (i takové vymezení přípustnosti by obstálo, a to ve světle judikatury Ústavního soudu, konkrétně nálezu Ústavního soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14). Dovolatelka však na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu nijak nepoukázala, pouze vyvracela právní posouzení věci odvolacím soudem vlastní argumentací.
Nejvyšší soud se k otázce vymezení přípustnosti dovolání vyjádřil ve své rozhodovací praxi již několikrát. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání postrádá potřebné náležitosti, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila.
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu