ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.2143.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 2143/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Studenta Media s.r.o., se sídlem v Praze 2, Anglická 140/20, PSČ 120 00, IČO 27678148, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, PSČ 120 00, proti žalované Ing. Z. V., zastoupené Mgr. Radkou Seidlovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 1171/102a, PSČ 140 00, o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 Cm 89/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2015, č. j. 3 Cmo 325/2014-190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2015, č. j. 3 Cmo 325/2014-190, není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (jehož rozhodné znění, do 31. prosince 2013, se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) , dále opět jen „o. s. ř.“.
Dovolatelka dovozovala přípustnost svého dovolání z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Tuto otázku formulovala „kdo a jakým způsobem se může dopustit nekalosoutěžního jednání, resp. jednání v hospodářské soutěži“. Odvolací soud se při řešení této otázky měl odchýlit od rozhodovací praxe vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 30. května 2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006, ze dne 20. září 2010, sp. zn. 23 Cdo 2343/2009, a ze dne 23. října 2003, sp. zn. 29 Odo 106/2001.
Uvedené rozsudky stojí na právním názoru, že to, zda je jednání osoby jednáním v hospodářské soutěži, je nutno posuzovat pomocí zkoumání soutěžního záměru (cíle, účelu či orientace). Je-li soutěžní záměr objektivně dán, jedná se o jednání v hospodářské soutěži (bez ohledu na status jednající osoby jako podnikatele či nepodnikatele).
S tvrzením, že se odvolací soud odchýlil od uvedené judikatury, nelze souhlasit. Odvolací soud považoval za rozhodné, že žalovaná jednající jako tajemnice České studentské unie rozeslala smluvním partnerům žalobkyně dopis, který byl způsobilý snížit vážnost žalobkyně v očích těchto jejích smluvních partnerů, tedy negativně ovlivnit postavení žalobkyně v hospodářské soutěži.
Jednání žalované tedy objektivně (hodnoceno co do následků, působení na hospodářskou soutěž, nikoliv co do příčiny či motivace) sledovalo soutěžní cíl, bylo soutěžně orientováno. Odvolací soud proto jednání žalované posoudil jako jednání v hospodářské soutěži v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud se s tímto jeho posouzením ztotožňuje a považuje za důležité zdůraznit nutnost objektivního posuzování existence soutěžní orientace – byť úmyslem žalované mohlo být vyvolání následků v oblasti politické či morální, tedy nesoutěžní, objektivně, co do následku, její jednání znamenalo zpochybnění podnikatelských aktivit žalobkyně a tedy ovlivnění jejího postavení v hospodářské soutěži.
Předložená otázka proto nezakládá přípustnost dovolání.
Uvádí-li žalovaná pod bodem IV dovolání skutkové námitky, pak dovolací soud připomíná, že tyto nemohou založit přípustnost dovolání – tu mohou založit pouze právní otázky (§237 o. s. ř.), případně může být dána ze zákona (§238a o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu