ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.219.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 219/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně DAVENTREE TRUSTEES LIMITED , se sídlem v Nikósii, 36 Vyronos Avenue, Kyperská republika, zastoupené JUDr. Jaroslavem Novákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, proti žalovaným: 1) JUDr. Jaromíru Bayerovi , advokátovi se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 1705/18, zastoupenému JUDr. Janem Tarabou, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339/14, 2) Harvardský průmyslový holding, a. s. - v likvidaci , se sídlem v Praze 4, Ohradní 65, identifikační číslo osoby 44269595, zastoupené JUDr. Vladimírem Kozelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 693/28, o zaplacení částky 20.126.440 USD, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1015/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. června 2015, č. j. 8 Cmo 52/2015-735, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. prosince 2014, č. j. 13 Cm 1015/2010-723, rozhodl tak, že řízení se přerušuje do doby pravomocného skončení řízení věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 245/2013.
K odvolání druhého žalovaného odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení do doby pravomocného skončení řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 245/2013 nepřerušuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jelikož napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka uplatňuje důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
K dovolání žalobkyně se žádný z žalovaných dle obsahu spisu nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Dovolání není přípustné, neboť dovolatelka nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, jak dovolatelka namítá. Ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., které stanoví, že soud může řízení přerušit, pokud probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu je založena na závěru, že základním principem, jenž má být při uplatnění daného ustanovení sledován, je zásada hospodárnosti řízení. Soud postupuje dle okolností konkrétního případu a závisí na jeho uvážení, jak danou situaci vzhledem k těmto okolnostem posoudí. Úvahu soudu lze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit jen v případě, je-li zjevně nepřiměřená (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2015, sp. zn. 26 Cdo 3219/2015).
V daném případě však lze konstatovat, že odvolací soud se od principů stanovených judikatorní praxí dovolacího soudu nikterak neodchýlil, jak tvrdí dovolatelka, a naopak rozhodl zcela v jejich souladu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013), jelikož ustanovení §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. představuje pouze možnost soudu přerušit řízení do skončení jiného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. 28 Cdo 3724/2013), jsou-li pro to dány patřičné důvody. Takovéto důvody však nepředstavují dovolatelčiny námitky, že přerušením řízení by v důsledku bylo možno následně dosáhnout smírného řešení sporu. Žalobkyně pouze predikuje do budoucna možné skutečnosti, přičemž přehlíží, že možnosti uzavřít smír stranám nebrání, ani jestliže nebude řízení přerušeno do skončení řízení jiného. V daném případě se tak nejedná o námitky, které by odůvodňovaly rozpor se zásadou hospodárnosti řízení.
Lze tedy shrnout, že dovolací soud neshledal, že v projednávané věci by byl dán předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání, a proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. toto dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť se tímto rozhodnutím řízení nekončí (§151 odst. 1 část vety před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu