ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.2273.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 2273/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce S. V. , identifikační číslo osoby 12128082, zastoupeného JUDr. Dalilou Pelechovou, advokátkou se sídlem v Moravské Ostravě, Tyršova 12, proti žalované České televizi se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II 1132/4, identifikační číslo osoby 27383, o zdržení se nekalého soutěžního jednání, odstranění závadného stavu a o zaplacení přiměřeného zadostiučinění, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 95/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. prosince 2015, čj. 3 Cmo 89/2015-267, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl v celém rozsahu žalobu, kterou se žalobce domáhal ochrany před nekalým soutěžním jednáním, jehož se, jak tvrdil, měla dopustit žalovaná tím, že využila žalobcův podnikatelský záměr, který byl popsán v dopise ze dne 25. 3. 1999 adresovaném tehdejšímu generálnímu řediteli žalované, a sama začala dne 4. 1. 2010 vysílat pořad, který podle žalobce z námětu v dopise popsaného vycházel. Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že vymezení diskusního pořadu v uvedeném dopise je natolik neurčité, že není způsobilé odlišit žalobcem navržený pořad od jiných pořadů žalované či dalších televizí. Uzavřel, že k tomu, aby bylo možné hovořit o převzetí či napodobení soutěžního výkonu, musí takový soutěžní výkon existovat a být natolik určitý a odlišovat se od jiných soutěžních výkonů, aby jeho znaky bylo možné s jiným výkonem porovnat. Souhrn všech prvků v žalobcově dopise obsažených však není s to formát konkrétního diskusního pořadu určit, dílčí konkrétnější znaky odpovídající žalobcovu námětu v pořadu žalované buď nejsou, nebo nejde o takové znaky, jimiž by se pořad od jiných, dříve vysílaných, odlišoval (např. telefonování do studia).
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Překládá dovolacímu soudu otázky, o nichž je přesvědčen, že v rozhodovací praxi odvolacího soudu dosud nebyly řešeny. Dovolací soud má odpovědět na otázky:
- zda, došlo k naplnění generální klauzule nekalosoutěžního jednání spočívajícího v užití žalobcova námětu,
- zda žalobcův námět byl plnohodnotný produkt a
- zda vysílání pořadu obsahujícího totožné či značně obdobné prvky je jednáním v rozporu s pravidly hospodářské soutěže.
Dovolatel dále odvolacímu soudu vytýká, že zapomněl zhodnotit žalobcův originální nápad spočívající v přímém telefonickém spojení diváků s účastníky diskusního pořadu a zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že pořad „ve stádiu, jež není obchodovatelný“, si nezaslouží právní ochranu. Navrhl rozsudek odvolacího soudu zrušit a vrátit mu věc k novému rozhodnutí
Žalovaná navrhla dovolání odmítnout, případně zamítnout. Má za to, že žalobce v odvolání nevymezil žádnou právní otázku, na jejímž posouzení závisí napadené rozhodnutí a která by dosud v praxi odvolacího soudu nebyla řešena.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou v něm uvedená kritéria splněna, ale teprve tehdy, dospěje-li k takovému závěru dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout (při splnění podmínek shora uvedených) pouze z důvodu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Dovolatel, jak je z obsahu jeho dovolání a jím formulovaných otázek zřejmé, zpochybňuje nikoli právní závěry odvolacího soudu, ale jim předcházející skutková zjištění a způsob, jímž odvolací soud provedené důkazy hodnotil. Odpověď na otázky, zda došlo k naplnění tzv. generální klauzule nekalé soutěže užitím žalobcova námětu a zda žalobcův námět byl plnohodnotný produkt, může vyjít pouze ze skutečností zjištěných z provedených důkazů. Otázkou, zda vysílání pořadu, obsahujícího totožné či značně obdobné prvky, je jednáním v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, podsouvá žalobce dovolacímu soudu svou skutkovou verzi věci odlišnou od té, z níž vycházel odvolací soud a jíž je dovolací soud vázán (§241a odst. 6 o. s. ř.). Odvolací soud shodu či podobu mezi žalobcovým námětem a žalovanou vysílaným pořadem v identifikovatelných prvcích neshledal. Znaky totožné či podobné hodnotil jako nedostatečně individuální, protože se vyskytují, což měl rovněž prokázáno, v řadě jiných pořadů (např. telefonování do studia). Odvolací soud tedy zjevně hodnotil provedené důkazy jinak než žalobce, ani tato skutečnost však přípustnost dovolání založit nemůže. Způsob, jímž soud hodnotí provedené důkazy, se totiž projevuje rovněž v rovině skutkové, nikoli právní (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2004, č.j. 26 Cdo 84/2004). Námitka týkající se „obchodovatelnosti“ žalobcova produktu se míjí se závěry, na nichž odvolací soud založil své rozhodnutí, přípustnost dovolání založit rovněž nemůže.
Žalobce, jak je z uvedeného zřejmé, klade otázky, jejichž řešení v každém konkrétním případě závisí na výsledcích dokazování, tedy otázky skutkové, které (a contrario §241a odst. 1 o. s. ř.) způsobilým dovolacím důvodem nejsou. Nejvyšší soud z uvedených důvodů jeho dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu