ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3281.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3281/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně v právní věci žalobkyně MB-Elektro Group spol. s r.o. , se sídlem Bruntál, Jesenická 791/20, PSČ 79201, identifikační číslo osoby 25832298, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Poštovní 2, proti žalované České Radiokomunikace a.s. , se sídlem Praha 6 - Břevnov, Skokanská 2117/1, PSČ 16900, identifikační číslo osoby 24738875, zastoupené Mgr. Ing. Markétou Císařovou, advokátkou se sídlem Praha 1, V Celnici 4, o zaplacení 456 840 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 136/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, č. j. 8 Co 32/2016-1010, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 1. 2016, č. j. 8 Co 32/2016-1010, potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 12. 2014, č. j. 17 C 136/2011-886, kterým bylo zastaveno řízení ohledně ušlého zisku z provozu fotovoltaické elektrárny žalobkyně ve výši 65 686 000 Kč, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z podaného návrhu – rozšíření žaloby, ač byla o této povinnosti soudem řádně poučena.
Žalobkyně proti citovanému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podala dovolání, které zakládá na požadavku přezkumu právních otázek, které podle jejího názoru nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešeny, a to:
1) Zda předmětem původní žaloby ze dne 27. 5. 2011 byla pouze částka 456 840 000 Kč, či naopak se jedná pouze o zjevnou nesprávnost a předmětem žaloby byly všechny tři nároky uvedené v článcích V., VI. a VII. původní žaloby, představující při správném součtu částku 496 840 000 Kč.
2) Zda zaplacený soudní poplatek pokrýval celý předmět sporu ve výši 496 840 000 Kč podle původní žaloby.
3) Zda byl žalobkyni správně vyměřen soudní poplatek ze změny žaloby učiněné přípisem ze dne 22. 3. 2012.
4) Zda krajský a okresní soud postupoval správně, když zastavil řízení co do částky 65 686 000 Kč pro nezaplacení soudního poplatku.
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení s tím, že podle jejího názoru byl soudní poplatek soudem prvního stupně vyměřen chybně v důsledku chybného posouzení předmětu původní žaloby a rozsahu změny žaloby a nesprávně bylo vyhodnoceno, v jakém rozsahu zaplacený soudní poplatek pokrýval předmět původní žaloby. Dovolatelka proto navrhla zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě a i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Bruntále.
K dovolání žalobkyně podala vyjádření žalovaná, v němž navrhla odmítnutí dovolání, neboť má za to, že dovolatelka v dovolání míří pouze na faktické posouzení věci a nikoliv na právní posouzení. Nastolené otázky, které dovolatelka považuje za otázky právní, a dovolacím soudem dosud neřešené, nejsou podle žalované relevantní ve vztahu k napadenému rozhodnutí. Poukazuje na to, že z formulovaných otázek není jasné, řešení jakých otázek hmotného nebo procesního práva se dovolatelka domáhá. Namítá, že ve skutečnosti dovolatelka předestřené otázky zakládá na vlastních skutkových závěrech, nepřípustně exponuje vlastní pohled na skutkové okolnosti případu a v rámci dovolacího řízení uplatňuje nové skutečnosti, které netvrdila v průběhu řízení před nalézacími soudy. Zdůraznila, že předmětem napadených usnesení bylo výhradně zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v souladu s ustanovením §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zatímco dovolatelkou formulované otázky pod č. 1 až 3 se týkají výše vyměřeného soudního poplatku. Podle žalované měla žalobkyně možnost řešit námitky k výši soudního poplatku v rámci procesní obrany v předchozí části řízení, což však neučinila. Má za to, že otázka dovolatelkou položená pod č. 4, tj. zda soudy postupovaly správně, když řízení pro nezaplacení vyměřeného soudního poplatku zastavily, není otázkou v rozhodovací praxi neřešenou.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Na vymezení přípustnosti dovolání v posuzované věci dopadá ustanovení §237 o. s. ř., podle něhož, není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž se jedná o právní otázku, na níž své rozhodnutí odvolací soud založil.
Uvedenými otázkami pod č. 1 a 3 dovolatelka pouze namítá nesprávné právní posouzení věci s tím, že podle jejího názoru byl soudní poplatek soudem prvního stupně vyměřen chybně v důsledku chybného posouzení předmětu původní žaloby a rozsahu změny žaloby a chybně bylo vyhodnoceno, v jakém rozsahu zaplacený soudní poplatek pokrýval předmět původní žaloby, kdy nesouhlas s právním posouzením věci zakládá na námitkách k nesprávnému procesnímu, resp. vadnému postupu soudu. Nevymezila však právní otázku hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a byla by zároveň relevantní při právním posouzením věci otázky zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, řešenou odvolacím soudem, který přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně, jenž rozhodl o zastavení řízení na základě ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, účinném ke dni podání návrhu na změnu žaloby, podle něhož platí, že pokud nebyl poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, přitom uvedl, že pokud může být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání vymezit v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jako obligatorní náležitostí dovolání. Navíc je namístě konstatovat, že pokud dovolatelka směřuje své námitky do nesprávného procesního postupu soudu, tedy do vad řízení, nutno konstatovat, že takovými námitkami přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nelze nevymezit. Podle §237 o. s. ř. může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní, nikoliv námitky ke konkrétnímu procesnímu soudu. Nejvyšší soud již v mnoha svých rozhodnutích dospěl k závěru, že případné konkrétní vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1543/2014, či ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 1857/2015 nebo ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2127/2015 – dostupné na www.nsoud.cz ).
Pokud se jedná o otázku č. 4, předestřenou dovolatelkou, tj. zda krajský a okresní soud postupoval správně, když zastavil řízení co do částky 65 686 000 Kč pro nezaplacení soudního poplatku, kterou považuje za otázku v rozhodovací praxi dosud neřešenou, nutno učinit závěr, že tato otázka se týká zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ale dovolatelka nevymezila, o jakou otázku hmotného nebo procesního práva v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou by se mělo jednat, jestliže předestřenou otázkou požaduje pouze přezkum konkrétního procesního postupu soudu – zastavení řízení. Jak již výše uvedeno, směřuje-li dovolatelka své námitky do nesprávného procesního postupu soudu, tedy do vad řízení, nutno konstatovat, že takovými námitkami přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. dovolání nevymezila.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle §243c odst. 1 o. s. ř. jej odmítl.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu