ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.335.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 335/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně RWE Energie, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, PSČ 108 00, identifikační číslo osoby 49903209, proti žalované Agrokomplex Kunovice, a. s., se sídlem v Kunovicích, V Úzkých 1487, PSČ 686 04, identifikační číslo osoby 25544047, zastoupené Mgr. Liborem Rojarem, advokátem se sídlem v Uherském Ostrohu, Veselská 710, PSČ 687 24, o zaplacení částky 112 930,92 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15/11 Cm 54/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. srpna 2015, č. j. 8 Cmo 22/2015-147, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“)
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 10. 2014, č. j. 15/11 Cm 54/2010-97, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 112 930,92 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 8. 2015, č. j. 8 Cmo 22/2015-147, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud přejal a pro stručnost na ně odkázal. Mezi účastníky nebyla tato skutková zjištění sporná, sporné bylo pouze to, zda faxová zpráva obsahující požadavek na navýšení dodávky plynu oproti sjednanému množství v měsíci říjnu 2009 předchůdkyni žalobkyně, jako adresátovi, došla ve smyslu §45 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovním spojením „dostane se do sféry jeho dispozice“, je přitom třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Takovou možností se chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4353/2014).
Odvolací soud uzavřel, že krajský soud správně vycházel ze závěrů znaleckého posudku znalce Ing. Jiřího Bati, ze kterého vyplývá, že obě faxové zprávy odeslané žalovanou dne 2. 9. 2009 ve 13:50:07 a 13:52:06 byly sice přijaty technickým zařízením předchůdkyně žalobkyně, ale v důsledku poruchy tohoto zařízení nebyly zpracovány do seznatelné podoby. Faxové zprávy se tedy sice dostaly do dispozice předchůdkyně žalobkyně, ovšem v neseznatelné podobě. Předchůdkyně žalobkyně tedy neměla objektivní možnost seznámit se s obsahem adresovaných hmotněprávních úkonů, takže tyto zprávy – jejich obsah – nezačaly působit vůči předchůdkyni žalobkyně. I když tuto situaci způsobila předchůdkyně žalobkyně závadou na technickém zařízení, nelze dle odvolacího soudu považovat žalobu za nedůvodnou pro rozpor se zásadami poctivého obchodního styku, neboť ze znaleckého posudku vyplývá, že fax nedoručení zprávy signalizuje. Tomu v daném případě nasvědčuje i to, že žalovaná zprávu odeslala opakovaně ve velmi krátkém časovém intervalu a přesto se o jejím doručení nepřesvědčila.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí jednak na posouzení otázky, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena, jednak závisí na řešení otázky, jež odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolací soud se dosud nevyjadřoval k otázce, kdy lze faxové podání považovat za doručené. Dovolatelka se domnívá, že rozhodným pro doručení faxového podání je jeho přijetí technickým zařízením adresáta. Odvolací soud věc posoudil nesprávně, když uzavřel, že faxové podání nelze považovat za doručené, neměl-li adresát možnost seznámit se s jeho obsahem.
V rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu řešil odvolací soud otázku aplikace zásad poctivého obchodního styku. Uplatnění zásad poctivého obchodního styku má být poslední možností, jak ve výjimečných případech zmírnit či odstranit přílišnou tvrdost zákona. Podle dovolatelky by měly soudy v daném případě, když považují podání žalované ze dne 2. 9. 2009 za nedoručené, přihlédnout k zásadám poctivého obchodního styku. V roce 2009 se faxová komunikace běžně používala a neměl-li jeden z největších distributorů elektrické energie během obvyklé pracovní doby funkční zařízení pro přijímání faxových zpráv, považuje to žalovaná za zneužití práva.
Z důvodů výše uvedených žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se v plném rozsahu zamítá a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Žalobkyně se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 ( srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), který byl v době podání dovolání řádně zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné.
Dovolatelka předestírá Nejvyššímu soudu k řešení otázku procesního práva, „kdy lze považovat faxové podání za doručené“, jež považuje za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Na řešení této otázky však napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud uzavřel, že faxové podání žalované se sice dostalo do dispozice předchůdkyně žalobkyně, ale poruchou technického zařízení nebylo převedeno do seznatelné podoby, v důsledku čehož neměla předchůdkyně žalobkyně možnost seznámit se s obsahem tohoto podání, proto je vůči ní neúčinné. Odvolací soud tedy posuzoval objektivní možnost předchůdkyně žalobkyně seznámit se s obsahem faxového podání, jakožto návrhu na změnu smlouvy, nikoli okamžik rozhodný pro jeho doručení.
Namítá-li dovolatelka, že v dané věci bylo namístě zohlednit zásady poctivého obchodního styku, což odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí neučinil, nedostála požadavku na vymezení přípustnosti dovolání, jež je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř. a ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu – např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Má-li být dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. výše citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolatelka však požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostála, neboť neuvedla, od které konkrétní judikatury dovolacího soudu se měl odvolací soud odchýlit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť není přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu