ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3371.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3371/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně JUDr. Anny Antlové , se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sadová 2650/20, insolvenční správkyně dlužníka P. B., identifikační číslo osoby 62358448, zastoupené Mgr. Janem Petrákem, advokátem se sídlem Praha 5, Náměstí 14. října 496/13, proti žalované OFFICE SERVICE OSTRAVA s.r.o. , se sídlem Praha 1 - Nové Město, Senovážné nám. 992/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28521684, o zaplacení 1 131 049 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 55/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2016, č. j. 6 Cmo 285/2015-94, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2016, č. j. 6 Cmo 285/2015-94, není podle §237 o. s. ř. přípustné, jestliže dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v podobě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 23 Cdo 2914/2015, řešící otázku uznání i zbytku dluhu ve smyslu §407 odst. 3 obchodního zákoníku (dál jen „obch. zák.“), neboť toto rozhodnutí na danou věc nedopadá. Odvolací soud se proto od závěrů tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu nemohl odchýlit. V nyní posuzované věci vyšel totiž odvolací soud ze zjištění, že žalovaná vyvrátila samotnou existenci závazku, který měl být uznán, bylo-li prokázáno, že žalovaná nemohla uzavřít dne 19. 12. 2008 smlouvu, z níž je požadované plnění dovozováno, byla-li zapsána do obchodního rejstříku až dne 23. 1. 2009. Odvolací soud proto na základě uvedených skutkových zjištění přijal závěr, že žalovaná se nemohla zavázat k plnění požadovanému žalobou. K právní otázce řešené odvolacím soudem, tedy otázce uznání závazku, jehož existence nebyla prokázána, však dovolatelka přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nevymezila.
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalobkyně označila otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň se jednalo o otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí založil. Jestliže však dovolatelka k odvolacím soudem řešené právní otázce přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nevymezila, nemohl Nejvyšší soud učinit jiný závěr, než dovolání žalobkyně, jako nepřípustné, podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu