ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3609.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3609/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně BVS HK s.r.o. , se sídlem v Hradci Králové, Pražská 163, identifikační číslo osoby 25923579 , zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49, proti žalované PROPLAST K s.r.o. , se sídlem v Novém Městě nad Metují, Polní 468, identifikační číslo osoby 25950231, zastoupené JUDr. Martou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Novém Městě nad Metují, Komenského 27 , o zaplacení 383.932,02Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 218/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. dubna 2016, č. j. 47 Co 53/2016-343, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 12.293,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalované JUDr. Marty Šmídové, advokátky se sídlem v Novém Městě nad Metují, Komenského 27.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Krajský soud v Hradci Králové ve výroku uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o náhradu škody.
Žalobkyně, zastoupena advokátem, podala včasné dovolání. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že mezi jednáním škůdce a škodou neexistuje příčinná souvislost, protože ta byla přerušena jednáním žalobkyně, která nesplnila svoji povinnost škodě předejít. Žalobkyně je přesvědčena, že otázka příčinné souvislosti je otázkou právní, odkazuje v té souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1818/2009 a rozsáhle polemizuje se závěry o skutkových zjištěních, z nichž odvolací soud při úvaze o vztahu příčiny a následku vycházel. Závěry odvolacího soudu nepovažuje za správné, neboť je přesvědčena, že příčinná souvislost žádným jejím jednáním či opomenutím přetržena nebyla a škodu svým zaviněním způsobila žalovaná.
Žalovaná považuje dovolání za nepřípustné, navrhuje ho odmítnout.
Podle §241a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Pro posouzení dovolání jako přípustného je nutné, aby kritéria uvedená v §237 o. s. ř. byla skutečně splněna, nestačí, že dovolatel tvrdí, že splněna jsou. Posoudit přípustnost dovolání na jejich základě je podle §239 o. s. ř. oprávněn pouze dovolací soud.
Dovolání není přípustné.
Žalobkyně se mýlí, domnívá-li se, že otázka příčinné souvislosti je vždy jen otázkou právní. Otázka příčinné souvislosti mezi určitým protiprávním úkonem a konkrétní škodou je otázkou skutkovou; soud zjišťuje její existenci. Právním posouzením je vymezení, mezi jakou újmou (jako následkem) a jakou skutečností jakožto příčinou této újmy má být příčinná souvislost zjišťována. Pro posouzení vzniku odpovědnosti za škodu má proto zásadní význam otázka, v čem konkrétně spočívá škoda (majetková újma), za niž je náhrada požadována. Právě ve vztahu mezi konkrétní újmou poškozeného (pokud vznikla) a konkrétním jednáním škůdce (je-li protiprávní) se zjišťuje příčinná souvislost (shodně srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2749/2007 ze dne 27. 8. 2008). Závěr, který přijal Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1818/2009, a o který odvolatelka opírá své argumenty, není se shora uvedeným v rozporu.
Žalobkyně je přesvědčena, že jí škoda (smluvní sankce zaplacená objednateli za prodlení s dokončením díla) vznikla v příčinné souvislosti s plněním žalované, která jako její subdodavatelka plnila vadně, v důsledku čehož se i žalobkyně ve vztahu ke svému smluvnímu partnerovi dostala do prodlení s dokončením díla a byla nucena zaplatit sjednanou smluvní sankci.
Odvolací soud založil své rozhodnutí na zjištění, že žalobkyně o vadném plnění věděla, vadu však včas neuplatnila, přestože jí v tom nic nebránilo. Pokud by vadu vytkla včas, k prodlení by nedošlo a škoda by nevznikla. Tento závěr odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožnil, dovolatelka s ním však polemizuje.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle §241a odst. 1 o. s. ř. však není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud, ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (shodně srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Z uvedených zjištění učiněný závěr o přetržení příčinné souvislosti je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 4841/2009 ze dne 18.8.2011 nebo rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1474/2011 ze dne 19. 12. 2012).
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř., Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu