ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3820.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 3820/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobce MUDr. B. M. , zastoupeného Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, Aloise Krále 2640/10, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem v Praze 3, Vinohrady, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, o zaplacení 82.270,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 565/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2015, č. j. 17 Co 355/2013-161, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 6. 3. 2013, č. j. 6 C 565/2009-125, zamítl žalobu na zaplacení částky 82.270,60 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 2. 2015, č. j. 17 Co 355/2013-161, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý bod výroku).
Odvolací soud se shodně jako soud prvního stupně neztotožnil s argumentací žalobce v tom směru, že žalovaná měla upravit žalobci maximální výši úhrady na jednoho unikátního pojištěnce pro první pololetí roku 2006 podle vyhlášky č. 50/2005 Sb., která vycházela z principu průměrového, tj. celostátního průměru unikátního pojištěnce. Vyhláška č. 50/2005 Sb. upravovala úhrady zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění pouze pro první pololetí roku 2005 a způsob výpočtu úhrad v této vyhlášce je skutečně odlišný od způsobu úhrad, který následně zakotvila vyhláška č. 550/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 101/2006 Sb., která vycházela z principů výkonového. Odvolací soud přisvědčil obraně žalované v tom, že ministerstvo zdravotnictví vydává úhradové vyhlášky, které zakotvují vzorec pro výpočet úhrady za poskytnuté zdravotní výkony vždy pro určité kalendářní období, pro které tyto vyhlášky platí a nelze je zaměňovat. Z žádného ustanovení vyhlášky č. 550/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 101/2006 Sb., které jsou platné pro první pololetí roku 2006, nevyplývá, že by pro výpočet úhrady zdravotní péče hrazení ze zdravotního pojištění pro první pololetí roku 2006 byla použitelná vyhláška č. 50/2005 Sb. Odvolací soud dále uvedl, že nelze pominout skutečnost, že žalobce byl se způsobem výpočtu úhrady za poskytnuté zdravotní výkony v prvním pololetí roku 2006 podrobně a srozumitelně seznámen v dodatku č. 12 ze dne 31. 1. 2006 a dodatku č. 14 ze dne 1. 8. 2006, které uzavřel se žalovanou, a v nichž svým podpisem potvrdil a akceptoval zde uvedený konkrétní způsob výpočtu úhrady.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též jen „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) spatřuje dovolatel v závěru odvolacího soudu o tom, že vyhláška č. 50/2005 Sb., která je rozhodná pro správné stanovení nároku na úhradu pro 1. pololetí roku 2006, co by vyhláška ovlivňující postup pro výpočet úhrady za referenční období (referenčním obdobím 1. pololetí roku 2006 je první pololetí roku 2005, kde se výše úhrady na unikátního pojištěnce stanovovala právě vyhláškou č. 50/2005 Sb.) neměla žádný přesah a provázanost na výpočet dle vyhlášky č. 550/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 101/2006 Sb., kterými se stanovuje způsob výpočtu úhrady na 1. pololetí roku 2006. Dále dovolatel považuje za nesprávný závěr, že vyhláška č. 50/2005 Sb. je tzv. „průměrovou“ vyhláškou, kdežto vyhláška č. 550/2005 Sb., ve znění vyhl. 101/2006 Sb. je „úkonovou“ vyhláškou, kde se zásady pro stanovení úhrady na unikátního pojištěnce zcela mění a předchozí vyhláška č. 50/2005 Sb. tak na tento výpočet na rok 2006 již nedopadá. Dovolatel tedy rozporuje závěr odvolacího soudu, že by pro výpočet úhrady zdravotní péče pro 1. pololetí roku 2006, nebyla použitelná vyhláška č. 50/2005 Sb.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že navrhuje jeho zamítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání je včasně podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolání nesměřuje proti žádnému usnesení vyjmenovaných v ustanovení §238a o. s. ř, zbývá určit, zda je dovolání přípustné dle §237 o. s. ř.
Dle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Obsahem dovolání jsou námitky žalobce směřující k tomu, aby v projednávané věci byla aplikována též vyhláška č. 50/2000 Sb., (obecně vztahující se na jiné než projednávané období), neboť tato znala (pro dovolatele příznivější) „hodnotu celostátního průměru maximální úhrady na jednoho unikátního ošetřeného pojištěnce dané odbornosti“. Pro předmětné období rozhodná vyhláška č. 550/2005 Sb., ve znění vyhlášky č. 101/2006 Sb., je totiž založena nikoliv na průměru, ale na skutečných výkonech v referenčním období.
Dovolatel však přehlíží, že soudy nižších stupňů rozhodovaly za stavu, kdy hodnota úhrady byla sjednána smluvně (konkrétně v dodatcích č. 12 a 14), přičemž smluvní ujednání odkazují pouze na vyhlášku č. 550/2005 Sb., a vyhlášku č. 101/2006 Sb., nikoliv však již na vyhlášku 50/2005 Sb. Jestliže nad rámec závěru o tom, že výpočet a žalobci vyplacené zálohy odpovídají smlouvě o poskytování a úhradě zdravotní péče ve znění dodatku č. 12 a 14, soudy dále vysvětlily, proč by se vyhláška č. 50/2005 Sb. neaplikovala i pokud by se odhlédlo od mezi účastníky uzavřené smlouvy, není zpochybnění těchto úvah způsobilé založit přípustnost dovolání.
Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013, které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné na webových stránkách www.nsoud.cz ). Lze proto uzavřít, že v projednávané věci není dán předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání, a proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. toto dovolání odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje dle §243f odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 11. července 2016
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu