ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3854.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3854/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně BDS-TRUCK, s.r.o., se sídlem ve Velké Bíteši, Vlkovská 334, IČO 25504924, zastoupeného JUDr. Miloslavem Voborníkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Židovská 31, proti žalovanému V. S., s místem podnikání v Brně, Holzova 1608/37, IČO 61432423, zastoupenému JUDr. Soňou Panákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Mezírka 1, o 301.827,-Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25/7 Cm 75/2011, o žalobcově dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. února 2016, 5 Cmo 335/2015-208, takto:
I. Dovolání se odmítá
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 9.840,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaného JUDr. Soni Panákové, advokátky.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Odvolací soud potvrdil v celém rozsahu rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 301.827,-Kč s příslušenstvím, a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaný navrhl dovolání jako nedůvodné odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné zásadně pro řešení právních otázek, proto jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení, ale teprve tehdy, jestliže k takovému závěru dospěje dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.).
Žalobkyně žádnou právní otázku neformuluje, pouze se vymezuje vůči procesnímu postupu obou soudů a vůči tomu, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy. Dovolatelka polemizuje se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, protože na rozdíl od nich je přesvědčena, že provedené důkazy svědčí o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, která by mohla být titulem pro vymáhání jejího nároku, případně že by takové důkazy mohly být provedeny, pokud by oba soudy správně aplikovaly zásady koncentrace řízení vyjádřené v §118b o. s. ř. Žalobkyně dovolacímu soudu předkládá jinou skutkovou verzi, než ze které vyšel odvolací soud, založenou na jiném hodnocení důkazů, které byly v řízení provedeny. Výhrady vůči způsobu, jímž odvolací soud hodnotil provedené důkazy, a vůči skutkovým zjištěním, která z nich učinil, však přípustnost dovolání nezakládají. Zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel ve svém rozhodnutí odvolací soud, není způsobilým dovolacím důvodem (shodně srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Z obsahu dovolání nelze dovodit nic, z čeho by dovolací soud mohl učinit závěr o tom, jaké konkrétní (právní) otázky žalobkyně klade, které by založily přípustnost dovolání podle shora již citovaného §237 o. s. ř. Dovolání není přípustné, tudíž podle §242 odst. 3, věty druhé o. s. ř. nelze přihlédnout ani k procesním vadám, jichž se podle dovolatelky oba soudy nižších stupňů v řízení dopustily nesprávnou aplikací §118b o. s. ř.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. prosince 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu