ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3884.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 3884/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce L. B., se sídlem v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, Na Sádkách II 1743, IČO 88258238, zastoupeného Mgr. Martinem Krahulíkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Ke Skalkám 58, proti žalovanému P. L., se sídlem v Kojeticích, Řezníčkova 220, IČO 13137239, zastoupenému JUDr. Klárou Mottlovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Freyova 27, o zaplacení 61.401,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 19 C 54/2014, o žalobcově dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2016, č. j. 31 Co 66/2016-151, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 4.694,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně JUDr. Kláry Mottlové, advokátky.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Odvolací soud potvrdil v celém rozsahu rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 61.401,-Kč s příslušenstvím a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Žalovaný navrhl dovolání jako nepřípustné odmítnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je přípustné zásadně pro řešení právních otázek, proto jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení, ale teprve tehdy, jestliže k takovému závěru dospěje dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Dovolatel je přesvědčen, že je dovolacím soudem rozdílně rozhodována otázka, zda dílo bylo ve smyslu ustanovení §548 odst. 1, věta druhá zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále „obch. zák.“) provedeno, tj. řádně dokončeno a předáno objednateli, zároveň však namítá, že se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlil a zmiňuje v té souvislosti rozsudek Nejvyššího soudu 32 Odo 1250/2005 ze dne 30. 1. 2007.
V obecných východiscích při řešení otázky vzniku nároku na cenu díla podle §548 odst. 1, věta druhá obch. zák. je judikatura Nejvyššího soudu konstantní (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 856/2010 ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Odo 846/2003 ze dne 30. 3. 2006, či 32 Cdo 242/2007 ze dne 9. 9. 2008), odvolatelem zmíněný rozsudek sp. zn. 32 Odo 1250/2005 ze dne 30. 1. 2007 z této judikatury nijak nevybočuje a v souladu s ním je i rozhodnutí odvolacího soudu, které dovolatel napadá. To bylo totiž založeno na závěru, že je „skutkově postaveno najisto“, že žalobce žalovanému nepředal webové stránky, ceny za jejichž zhotovení se žalobce domáhá, ve stavu a podobě, která byla sjednána. Strany ve smlouvě o dílo nedohodly vznik nároku na cenu odlišně od ustanovení §548 odst. 1, věta druhá obch. zák., odvolateli proto mohl vzniknout nárok na cenu pouze provedením díla, tj. jeho řádným dokončením a předáním zhotoviteli. Nárok na cenu však nevznikl, protože dílo v dohodnuté podobě řádně dokončeno nebylo.
Dovolatelova polemika se závěry odvolacího soudu, který, jak dovolatel namítá, „nesprávně interpretuje provedené důkazy“ a „nesprávně vykládá okolnosti ovlivňující předání elektronického díla“ , se vztahuje k otázkám skutkovým, nikoli právním a nemůže tudíž přípustnost dovolání založit. Nová skutková tvrzení týkající se způsobu zveřejnění webové stránky již v dovolacím řízení uplatnit nelze (srov. §241a odst. 6 o. s. ř.)
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2016
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu