ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4017.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 4017/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Ing. L. V., se sídlem ve Světlé pod Ještědem, Rozstání 144, PSČ 463 43, IČO 13922394, zastoupeného Mgr. Václavem Čechtickým, advokátem, se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613/9, PSČ 470 01, proti žalované EXCEL MIX CZ, s.r.o., se sídlem ve Velimi, Palackého 664, PSČ 281 01, IČO 27607020, zastoupené JUDr. Tomášem Cabalkou, advokátem, se sídlem ve Stříbrné Skalici, U Jabloně 358, PSČ 281 67, o zdržení se jednání porušujícího práva majitele ochranných známek, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 105/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2014, č. j. 3 Cmo 54/2013-540, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. února 2014, č. j. 3 Cmo 54/2013-540, není zčásti přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu §237 o. s. ř. Zčásti pak trpí vadou, která nebyla ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna.
Dovolatel měl za to, že dovolání je přípustné z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena.
V dovolání vyslovil otázku, zda právo duševního vlastnictví, které vzniklo v souvislosti s činností mandatáře na základě jeho dříve získaných poznatků, automaticky přechází do majetku mandanta již v době vzniku, či zda je k tomu potřeba dalšího výslovného ujednání mezi stranami.
Při formulaci této otázky však dovolatel vyšel z předpokladu, že byl původcem či majitelem nezapsaných označení TS SPECIAL, TS STANDARD, TS GRES, TS FLEX a TS POROMALTA, resp. že tato označení vznikla až po 30. prosinci 1997, tedy po uzavření mandátní smlouvy mezi žalobcem a společností CUSTOM stavební materiály s.r.o. v důsledku činnosti žalobce. Odvolací soud však ve svém rozhodnutí vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, podle kterého byla uvedená označení užívána v rámci společnosti CUSTOM stavební materiály s.r.o. již od roku 1994. Žalobce tedy nebyl původcem těchto označení a užíval-li je, pak především k plnění svých závazků z mandátní smlouvy. Žalobce proto neměl k těmto označením žádná práva.
Skutková zjištění soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího přitom dovolací soud přezkoumávat nemůže a z těchto skutkových zjištění musí vycházet (srov. §541a odst. 3 a 6 o. s. ř.).
Tato otázka tudíž přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá.
Dovolatel dále argumentuje odchýlením se odvolacího soudu od ustálené judikatury v případě řešení otázky neplatnosti smlouvy z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř.
Jak již Nejvyšší soud v minulosti judikoval (např. v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013) „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.“
Těmto požadavkům dovolatel v dovolání nedostál.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl jako částečně nepřípustné a částečně trpící vadou, pro kterou nelze v řízení pokračovat a která nebyla ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněna.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §234f odst. 3 věta poslední o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu