ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4073.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 4073/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) Ferrero S.P.A. , se sídlem Piazzale Pietro Ferrero 1, Alba, CN, Itálie, b) Ferrero Česká s.r.o. , se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Karla Engliše 6/3201, PSČ 150 00, IČO 60488743, obou zastoupených Mgr. Davidem Řehákem, advokátem, se sídlem ve Praze 5, Holečkova 100/9, PSČ 150 00, proti žalované MOCCA, spol. s r.o., se sídlem v Liberci I – Starém Městě, Ruprechtická 848/32, PSČ 460 01, IČO 49682393, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Bohuslava Martinů 1051/2, PSČ 140 00, o porušování práv k ochranným známkám a ochraně proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 15/2012, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2013, č. j. 3 Cmo 106/2013-309, ve znění opravného usnesení ze dne 17. února 2014, č. j. 3 Cmo 106/2013-324, takto:
I. Dovolání žalobkyň se odmítá .
II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Nováka, advokáta, se sídlem v Praze 4, Bohuslava Martinů 1051/2, PSČ 140 00.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. prosince 2012, č. j. 19 Cm 15/2012-197, uložil žalované, aby se zdržela výroby a distribuce na území České republiky a vývozu z území České republiky cukrovinek umístěných v průhledné krabičce ve tvaru rozšiřujícího se obdélníku se zkosenými hranami, která je shora opatřena nálepkou nalepenou přes vršek krabičky z přední strany na zadní, přičemž vrchní stranu nepřekrývá nálepka zcela, ale okraje ponechává volné, jejíž vzhled a tvar odpovídá podobě:
(výrok pod bodem I),
uložil žalované, aby se zdržela výroby a distribuce na území České republiky a vývozu z území České republiky cukrovinek umístěných v průhledné krabičce ve tvaru rozšiřujícího se obdélníku se zkosenými hranami, která je shora opatřena nálepkou nalepenou přes vršek krabičky z přední strany na zadní, přičemž vrchní stranu nepřekrývá nálepka zcela, ale okraje ponechává volné, jejíž vzhled a tvar odpovídá podobě:
(výrok pod bodem II),
uložil žalované, aby se zdržela výroby a distribuce na území České republiky a vývozu z území České republiky cukrovinek umístěných v průhledné krabičce ve tvaru rozšiřujícího se obdélníku se zkosenými hranami, která je shora opatřena nálepkou nalepenou přes vršek krabičky z přední strany na zadní, přičemž vrchní stranu nepřekrývá nálepka zcela, ale okraje ponechává volné, jejíž vzhled a tvar odpovídá podobě:
(výrok pod bodem III).
Ve výroku rozsudku pod bodem IV žalované uložil, aby žalobkyni a) poskytla údaje o všech distributorech výrobku označených nápisem „albert Quality Orange“, „albert Quality Mint“, „FERDA EXOTIC“, „Pin up MINT“, Pin up LIME“, „Pin up Orange“ a údaje o celkovém počtu těchto výrobků prodaných na území České republiky; co do „veškerých údajů“ žalobu zamítl.
Ve výroku pod bodem V uložil žalované, aby zmocnila žalobkyně a) a b) k zajištění likvidace všech výrobků označených jako „albert Quality Orange“, „albert Quality Mint“, „FERDA EXOTIC“, „Pin up MINT“, Pin up LIME“, „Pin up Orange“, které má žalovaná ve svém držení nebo pod svou kontrolou na území České republiky a které jsou tvořeny průhlednou krabičkou ve tvaru rozšiřujícího se obdélníku se zkosenými hranami, která je shora opatřena nálepkou nalepenou přes vršek krabičky z přední strany na zadní, přičemž vrchní stranu nepřekrývá nálepka zcela, ale okraje ponechává volné, a to v provedení, jak bylo uvedeno ve výrocích pod body I a III rozsudku s tím, že toto zlikvidování výrobků může provést přímo žalovaná ve všech případech na své náklady.
Ve výroku pod bodem VI rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. prosince 2013, č. j. 3 Cmo 106/2013-309, ve znění opravného usnesení ze dne 17. února 2014, č. j. 3 Cmo 106/2013-324, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ve výrocích pod body I, II, III, V a ve vyhovující části výroku pod bodem IV žalobu zamítl. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku podaly obě žalobkyně dovolání (k němuž se žalovaná vyjádřila), jehož přípustnost opírají o §237 o. s. ř., když mají za to, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále opět jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř.
Jak již Nejvyšší soud v minulosti judikoval (např. v usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) „má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem“. Dovolatelky, aniž by dovolacím soudem nevyřešenou právní otázku vymezily, namítají pouze nesprávné posouzení věci odvolacím soudem. Pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. II. ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na otázky hmotného práva dovolacím soudem dosud neřešené a další případy uvedené v §237 o. s. ř.
Tomuto požadavku dovolatelky v dovolání nedostály, přičemž tuto vadu dovolání nelze odstranit ani posouzením dovolání podle obsahu podání, neboť z dovolání není patrno, kterou otázku mají za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou žalobkyně včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranily .
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §234f odst. 3 věta poslední o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu