ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.420.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 420/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D ., ve věci žalobkyně ATOS s.r.o., se sídlem v Praze 4, Nad pískovnou 1673/44, PSČ 140 00, IČ 63671760, zastoupené JUDr. Zdeňkem Matisem, advokátem v Poděbradech, Táboritská 811/20, PSČ 290 01, proti žalované EDIKT a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 461/95, PSČ 370 01, IČ 25172328 , zastoupené Mgr. Anetou Suchopárovou, advokátkou se sídlem v Dobré Vodě u Českých Budějovic, Potoční 1221/3, PSČ 373 16, o zaplacení částky 121.000,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích, pod sp. zn. 9 C 193/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 16. září 2015, č. j. 22 Co 1613/2015 – 48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“)
Okresní soud v Českých Budějovicích, rozhodl usnesením ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. 9 C 193/2015, tak, že se řízení o žalobě zastavuje z důvodu překážky litispendence. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které Krajský soud v Českých Budějovicích posoudil jako nedůvodné a usnesení soudu prvního stupně rozhodnutím ze dne 16. září 2015, sp. zn. 22 Co 1613/2015, potvrdil.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, dovolání, ve kterém se domáhá, aby bylo rozhodnutí prvního a druhého stupně zrušeno a věc byla znovu projednána, neboť podle ní odporují zásadě, že žalobce je pánem sporu. Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že ho do 15 dnů doplní, což však neučinila.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze podle §236 odst. 1 o. s. ř. napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10 o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas podle §240 odst. 1 o. s. ř. osobou k tomu oprávněnou, která je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně neobsahuje obligatorní náležitosti.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Způsob, jakým je nutné vymezit v dovolání jeho přípustnost, byl již v minulosti v judikatuře dovolacího soudu upřesněn. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, vyplývá, že k vymezení přípustnosti dovolání nestačí pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., nýbrž je nezbytné, aby dovolatel uvedl otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála v žádném případě, neboť se touto otázkou v dovolání vůbec nezabývala a neuvedla ani jeden ze zákonných důvodů, pro které by dovolání mohlo být přípustné.
Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Jelikož dovolání nebylo ve lhůtě o zákonem požadované náležitosti doplněno, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2016
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu