ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4221.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 4221/2015-1292
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně VYPOMA s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 42, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 25360868, zastoupené Mgr. Pavlou Mazalovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Husitská 11, PSČ 787 01, proti žalované ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně IV, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované ČEZ, a.s., se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444, PSČ 140 53, identifikační číslo osoby 45274649, oběma zastoupeným Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, PSČ 110 00, o zaplacení částky 537 548 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 20 Cm 65/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. července 2014, č. j. 6 Cmo 499/2013-1245, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 10 488 Kč na náhradu nákladů dovolacího řízení k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, PSČ 110 00.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici 10 488 Kč na náhradu nákladů dovolacího řízení k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, PSČ 110 00.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“)
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. října 2013, č. j. 20 Cm 65/2010-1196, zastavil řízení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II a III).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením označeným v záhlaví rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II a III).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř. Odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když uzavřel, že rozhodčí doložka nebyla uzavřena v důsledku bezprávné výhružky. Jednatel žalobkyně byl nucen k doznání se k neoprávněnému odběru, jednal v tísni a pod psychickým tlakem, což dokazuje přepis zvukového záznamu, který je součástí obžaloby založené ve spise.
Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná s vedlejší účastnicí se k podanému dovolání vyjádřily tak, že navrhují dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout. Dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání, jak vyžaduje ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu a ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., neboť pouze odkazuje na znění ustanovení §237 o. s. ř. Dovolání směřuje proti skutkovému stavu, ačkoli podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Upozorňují i na to, že trestní stíhání související s trestním spisem, na který dovolatelka odkazuje, bylo pravomocně zastaveno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013 ( srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně neobsahuje stanovené náležitosti.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála, neboť k vymezení předpokladů přípustnosti dovolání pouze odkazuje na ustanovení §237 o. s. ř., aniž by uvedla, v čem konkrétně spatřuje přípustnost dovolání. Brojí-li dovolatelka proti skutkovým zjištěním, dovolací soud připomíná, že jediným způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. je nesprávné právní posouzení věci. Skutkový stav nemůže být dovolacím soudem přezkoumáván.
Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu