ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.433.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 433/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobce Mgr. F. H. , právně zastoupeného Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem v Praze, Vladislavova 1390/17, proti žalované Česká pojišťovna, a.s. , IČ 45272956, se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, o zaplacení částky 158 499 Kč s příslušenstvím vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 128/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2015, č. j. 15 Co 105/2015 - 126, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. června 2014, č.j. 65 C 128/2011-93, zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 158 499 Kč s příslušenstvím z titulu doplatku pojistného plnění na pojistnou událost a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu. Mezi žalobcem a společností Allrisk ASSISTANCE CZ, s.r.o. byla dne 25. března 2009 uzavřena smlouva o zprostředkování pojištění, dle které tato společnost sjednala pro žalobce jako pojištěného havarijní pojištění vozidla Mercedes Benz C 180, kompresor r.z. 3E64928 (dále jen „předmětné vozidlo“). Následně v době od 28. listopadu 2009 do 30. listopadu 2009 bylo předmětné vozidlo odcizeno. Žalobce oznámil odcizení předmětného vozidla žalované dne 4. prosince 2009. Žalovaný dne 20. dubna 2010 informoval žalobce o ukončení šetření pojistné události a stanovil cenu předmětného vozidla na 497 000 Kč, přičemž po odečtení spoluúčasti dle smluvních podmínek ve výši 1% pojistné události vyplatila žalovaná žalobci pojistné plnění ve výši 492 030 Kč.
Žalobce si nechal vypracovat znalecký posudek Ing. Janem Vodstrčilem, který stanovil cenu předmětného vozidla na 657 100 Kč. Žalovaná odmítla doplatit rozdíl na pojistném plnění. Žalobce si následně nechal vypracovat další znalecký posudek znaleckým ústavem DEKRA automobil a.s., který závěry předchozího znaleckého posudku o ceně vozidla potvrdil. V řízení před soudem prvního stupně pak byly provedeny nejen tyto dva znalecké posudky předložené žalobcem jakožto listinné důkazy, ale také znalecký posudek Ing. Hrušky předložený žalovanou a znalecký posudek Ing. Bačkovského ustanoveného soudem. Znalecký posudek vypracovaný Ing. Bačkovským stanovil cenu předmětného vozidla na 479 000 Kč, došlo tak k potvrzení závěru znaleckého posudku Ing. Hrušky. Znalecký posudek Ing. Bačkovského zohlednil skutečnost, že předmětné vozidlo bylo v roce 2008 havarováno v rozsahu tzv. totální škody, což znalecké posudky předložené žalobcem dostatečně nezohlednily.
Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení §10 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“), a uzavřel, že došlo k uzavření pojistné smlouvy na pojistné riziko pojištěného, který je osobou odlišnou od pojistníka. Podle §3 písm. i) zákona o pojistné smlouvě je pak žalobce osobou, které vzniklo právo na pojistné plnění, přičemž předmětem sporu byla výše tohoto pojistného plnění. Soud prvního stupně uvedl, že nemá pochybnosti o závěrech znaleckého posudku Ing. Bačkovského, který dle názoru soudu prvního stupně správně zohlednil skutečnosti, že předmětné vozidlo bylo před pojistnou událostí havarováno, což mělo vliv na jeho prodejní cenu. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalobcem uplatněný nárok na doplacení pojistného plnění ve výši 158 499 Kč není opodstatněný, a žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. května 2015, č.j. 15 Co 105/2015-126 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, správně hodnotil provedené důkazy a nepochybil ani v právním posouzení věci.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dle názoru dovolatele bylo napadené rozhodnutí vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, když soudy vycházely pouze ze znaleckých posudků a žalobcův návrh na doplnění dokazování výslechem znalců zamítly. Rozhodnutí je dle názoru dovolatele v rozporu s judikaturou dovolacího soudu týkající se hodnocení důkazů a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel v tomto směru odkázal na několik rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž se dle jeho mínění odvolací soud odchýlil.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolací soud posuzoval, zda je v dané věci dovolání přípustné a zda jsou splněny zákonem požadované podmínky, zejména náležitosti dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
K námitce dovolatele, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, je třeba podotknout, že dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat napadené rozhodnutí po stránce skutkové, což vyplývá z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku, který je založen na přezkumu rozhodnutí pouze po stránce právní. Projevem této koncepce je i samotné ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., dle kterého lze v dovolání uplatnit jako dovolací důvod pouze nesprávné právní posouzení věci. K argumentaci dovolatele týkající se skutkového stavu tedy nelze v dovolacím řízení přihlédnout.
Dovolatel sice dále v dovolání uvedl své námitky proti tomu, jak soudy obou stupňů hodnotily důkazy provedené znaleckými posudky, a uvedl několik rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž se dle jeho názoru odvolací soud odchýlil, avšak nijak nevymezil konkrétní právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá a při jejímž řešení se odvolací soud měl dle jeho názoru odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Skutečnost, že dovolatel uvedl pouze několik námitek ke způsobu hodnocení důkazů a citoval několik rozhodnutí dovolacího soudu, aniž by jasně vymezil otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí mělo spočívat a při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od judikaturní praxe dovolacího soudu, nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř..
Tento závěr vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu k otázce přípustnosti dovolání, konkrétně například z rozhodnutí ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, v němž Nejvyšší soud uvedl:
„…je nezbytné, aby dovolatel v dovolání označil pro výsledek sporu relevantní právní otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku (tj. otázku, která by byla podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci ) nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat podané dovolání přípustným.“ (Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, dostupné z: www.nsoud.cz )
Nejvyššímu soudu tedy nezbylo, než dovolání odmítnout podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř..
Vzhledem k tomu, že žalované jakožto úspěšnému účastníkovi dovolacího řízení nevznikly v souvislosti s dovolacím řízením žádné náklady, nepřiznal Nejvyšší soud náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. července 2016
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu