ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4554.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 4554/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobců a) J. K. , b) JUDr. J. K. , oba zastoupeni Mgr. Danielou Hnídkovou, advokátkou, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Podhorská 6, proti žalované Allianz pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo osoby 47115971, o zaplacení částky 1.336.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 31 C 124/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 30 Co 148/2014-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 10. října 2013, č. j. 31 C 124/2012-115, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali zaplacení částky 1.336.500 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalobců odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání s tím, že je považují za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), uplatňujíce dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Žalovaná se k dovolání žalobců vyjádřila tak, že se plně ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního i druhého stupně.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolatelé nepředkládají dovolacímu soudu k řešení žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva. Namítají-li, že „pojištěno bylo vozidlo, nikoli VIN vozidla“, je třeba uvést, že pro závěry odvolacího soudu o nedůvodnosti žalobního nároku nebyla tato otázka určující. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na naplnění výluky pojištění dle čl. III. odst. 1 písm. p) všeobecných pojistných podmínek, tedy že vozidlo bylo vybaveno technickým průkazem, který byl vydán na základě nepravdivých údajů.
Poukazují-li dovolatelé na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3784/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2011, sp. zn. 25 Cdo 758/2009, pak dovolací soud připomíná, že v těchto rozhodnutích se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda falešné identifikační číslo vozidla (VIN) může mít vliv na platnost pojistné smlouvy. Na tuto skutečnost přitom byli dovolatelé správně upozorněni již v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolatelé tak požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nedostáli. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu