ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4666.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 4666/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce O. K. , zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Cinkem, advokátem se sídlem Plzeň, Sady 5. května 36, proti žalované MVM - ECO. CZ s.r.o. , se sídlem Ostrava, Sokola Tůmy 1099/1, PSČ 709 00, identifikační číslo osoby 26823454, zastoupené Mgr. Pavlem Szkanderou, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Svatoplukova 1209, o zaplacení 232 738 Kč s příslušenstvím oproti vydání tepelného čerpadla, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 C 85/2012, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2015, č. j. 15 Co 467/2014-115, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2015, č. j. 15 Co 467/2014-115, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak dovolatelka namítá.
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu v otázce přiznání osvobození od soudních poplatků, a to zejména v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 a ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 a též v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 659/12, nelze dovodit, že by se odvolací soud od uvedených rozhodnutí odchýlil, jestliže ze skutkových zjištění vyplynulo, že dovolatelka za rok 2013 hospodařila s kladným, plusovým výsledkem ve výši 112 000 Kč a z minulých let ve výši 920 000 Kč a neprokázala, nýbrž pouze tvrdila, že kladný výsledek hospodaření byl spotřebován na uhrazení ztráty za minulé zdaňovací období ve výši 166 000 Kč. Pokud odvolací soud dovodil, že žalovaný má k dispozici dostatečnou částku na úhradu soudního poplatku za odvolání ve věci o zaplacení 232 738 Kč, kdy soudní poplatek za odvolání by činil částku 11 637 Kč, a má též dostatek finančních prostředků na úhradu nákladů právního zastoupení, které by činilo 9 560 Kč za jeden úkon právní služby, a kdy potřebné částky na úhradu soudního poplatku a právního zastoupení vypočetl a porovnal s finančními prostředky, které má žalovaný k dispozici, nelze dovodit, že by se jednalo o případ v poukazovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu, kdy žadatel o přiznání osvobození od soudního poplatku nemohl reálně disponovat se svým majetkem, a kdy nepříznivé majetkové poměry žadatele o osvobození od zaplacení soudního poplatku nedovolovaly soudní poplatek zaplatit. Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu ani s poukazovaným nálezem Ústavního soudu, jestliže soud vycházel z aktuálních majetkových poměrů žadatelky (žalované).
Za daného skutkového stavu rozhodl odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, jestliže potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který osvobození od soudního poplatku žalované nepřiznal a nevyhověl návrhu žalované na ustanovení zástupce z řad advokátů, bylo-li zjištěno, že majetkové poměry žalované jsou dostatečné na zaplacení konkrétní výše soudního poplatku za odvolání a nákladů na právní zastoupení, tedy že aktuální finanční poměry žalované osvobození od zaplacení soudního poplatku a ustanovení zástupce z řad advokátů neodůvodňují.
Nejvyšší soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, proto rozhodl, že dovolání žalované není podle §237 o. s. ř. přípustné a podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jej odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení (žalobce podal prostřednictvím svého advokáta vyjádření k dovolání žalované), rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. března 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu