ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4878.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 4878/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) Ferrero S.P.A. , se sídlem Piazzale Pietro Ferrero 1, Alba, CN, Itálie; b) Ferrero Česká s.r.o. , se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Karla Engliše 6/3201, PSČ 150 00, IČO 60488743, obou zastoupených Mgr. Davidem Řehákem, advokátem, se sídlem ve Praze 5, Holečkova 100/9, PSČ 150 00, proti žalované MOCCA, spol. s r.o., se sídlem v Liberci I – Starém Městě, Ruprechtická 848/32, PSČ 460 01, IČO 49682393, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Bohuslava Martinů 1051/2, PSČ 140 00, o porušování práv k ochranným známkám a o ochranu proti nekalé soutěži, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 15/2013, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2015, č. j. 3 Cmo 177/2014-160, ve znění opravného usnesení ze dne 17. července 2015, č. j. 3 Cmo 177/2014-169, takto:
I. Dovolání žalobkyň se odmítá .
II. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Nováka, advokáta, se sídlem v Praze 4, Bohuslava Martinů 1051/2, PSČ 140 00.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. ledna 2014, č. j. 19 Cm 15/2013-111, uložil žalované, aby se zdržela výroby a distribuce na území České republiky a vývozu z území České republiky cukrovinek umístěných v průhledné krabičce ve tvaru rozšiřujícího se obdélníku, jehož boční strany jsou zešikmeny, která je shora opatřena nálepkou nalepenou přes vršek krabičky z přední strany na zadní, přičemž vrchní stranu nepřekrývá nálepka zcela, ale okraje ponechává volné, jejíž vzhled a tvar výrobku odpovídá podobě:
(výrok pod bodem I),
zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost poskytnout žalobkyni údaje o všech distributorech výrobků označených jako MiraMINT PEPPERMINT a MiraMINT ORANGE a údaje o celkovém počtu těchto výrobků prodaných na území České republiky (výrok pod bodem II),
uložil žalované, aby zlikvidovala výrobky označené jako MiraMINT PEPPERMINT a MiraMINT ORANGE, které má žalovaná ve svém držení nebo pod svou kontrolou na území České republiky a které jsou tvořeny průhlednou krabičkou ve tvaru rozšiřujícího se obdélníku, tj. obdélníku, jehož boční strany jsou zešikmeny, která je shora opatřena nálepkou nalepenou přes vršek krabičky z přední strany na zadní, přičemž vrchní stranu nepřekrývá nálepka zcela, ale okraje ponechává volné, a to na náklady žalované. Co do nároku na udělení zmocnění žalobkyni a) a žalobkyni b) k zajištění likvidace, případně k provedení takové likvidace prostřednictvím třetí osoby na základě smlouvy žalobu zamítl (výrok pod bodem III).
Ve výroku rozsudku pod bodem IV rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. května 2015, č. j. 3 Cmo 177/2014-160, ve znění opravného usnesení ze dne 17. července 2015, č. j. 3 Cmo 177/2014-169, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I a ve vyhovující části výroku pod bodem III tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení odvolacího.
Proti tomuto rozsudku podaly obě žalobkyně dovolání (k němuž se žalovaná vyjádřila).
Nejvyšší soud jakožto soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále opět jen „o. s. ř.“.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. II.ÚS 383/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2013, sen. zn. 29 NSCR 114/2013, příp. usnesení ze dne 29. října 2015, sen. zn. 29 NSCR 104/2015).
Tomuto požadavku dovolatelky v dovolání nedostály, přičemž tuto vadu dovolání nelze odstranit ani posouzením dovolání podle obsahu podání, neboť z dovolání není patrno, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. K tomuto vymezení nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.), neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou žalobkyně včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranily .
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §234f odst. 3 věta poslední o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinné dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu