ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.492.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 492/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci žalobkyně R. K., zastoupené Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem v České Lípě, Eliášova 998/12, proti žalované MetLife Europe Limited, soukromá společnost s ručením omezeným na akcie , vedená Irským obchodním rejstříkem u Úřadu pro registraci společností v Dublinu pod číslem 415123, se sídlem na adrese 20 on Hatch, Lower Hatch Street, Dublin 2, Irsko, o zaplacení částky 750.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 234/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2012, č. j. 17 Co 475/2012-196, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 19. června 2012, č. j. 22 C 234/2008-177, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 750.000 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky (bod II. výroku), rozhodl o náhradě nákladů státu (bod III. výroku).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem shora uvedeným, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že 9. listopadu 2005 měla být uzavřena smlouva o životním pojištění č. 62054333, kdy jedinou obmyšlenou osobou podle pojistné smlouvy na případ smrti M. S. měla být jeho přítelkyně R. K. V listopadu 2006 M. S. zemřel. M. S. při uzavírání pojistné smlouvy úmyslně zatajil pro žalovanou důležité informace, jejíž znalost by měla vliv na další postup při uzavírání pojistky a v konečném důsledku by mohla mít za následek i neuzavření pojistky. Konkrétně šlo o to, že neuvedl, že má uzavřeny i další pojistné smlouvy, jejichž předmětem je životní pojištění. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, který uzavřel, že žalovaná se úspěšně dovolávala relativní neplatnosti právního úkonu (uzavření pojistné smlouvy s pojistníkem S.) podle §40a a §49a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), z důvodu, že ten uvedl úmyslně nepravdivé údaje, které by měly vliv na to, zda by smlouva byla či nebyla mezi nimi uzavřena.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů o tom, že M. S. neuvedl pravdivé údaje při uzavírání smlouvy o životním pojištění. Současně závěrem dovolání zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, který dovodil relativní neplatnost uzavřené smlouvy a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvádí, že žalovaná měla postupovat se zvýšenou mírou pečlivosti při posuzování případného omluvitelného omylu žalované.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7 článku II, části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Přípustnost dovolání je tak třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (o jehož zrušení uplynutím dne 31. prosince 2012 rozhodl Ústavní soud v Nálezu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11). Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odst. 1 písm. c) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejich řešení zpochybnila. Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatelka nevymezila žádnou právní otázku, pro jejíž řešení by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Přípustnost dovolání nezakládá polemika dovolatelky se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů o tom, zdali při uzavírání pojistné smlouvy byly pojistiteli sděleny úplně a pravdivě všechny skutečnosti rozhodné pro její uzavření. Dovolatelka touto polemikou uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá k dispozici.
Konečně přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatelky, bez bližšího vymezení určité otázky, která by měla představovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybňující právní posouzení věci odvolacím soudem o tzv. relativním omylu. Závěry odvolacího soudu nejsou ani v rozporu s dovolatelkou označovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu, a to rozsudkem ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 1830/2007, uveřejněným pod číslem 55/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudkem ze dne 19. prosince 2002, sp. zn. 30 Cdo 1251/2002.
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř, neboť žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalované náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu