ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.4940.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 4940/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobce Družstvo LIBAGRO , se sídlem v Líbeznici, Družstevní 511, identifikační číslo osoby 001 07 026, zastoupené JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 1830/44, proti žalované CARDI, spol. s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Lindavská 781, identifikační číslo osoby 442 65 638, zastoupené JUDr. Ivo Fajmonem, advokátem se sídlem v Praze 2, Ječná 243/39a, o zaplacení částky 6.515.964 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 286/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2014, č. j. 23 Co 241/2014-781, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soudu pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 15. června 2011, č. j. 25 C 286/2008-567, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 600.000 Kč s příslušenstvím blíže ve výroku specifikovaným, b) částku 600.000 Kč s příslušenstvím tam blíže specifikovaným, c) roční úrok z prodlení z částky 2.648.868 Kč ve výroku blíže konkretizovaným, d) částku 600.000 Kč s příslušenstvím tam blíže specifikovaným, e) částku 2.067.096 Kč s příslušenstvím tam blíže uvedeným (bod I. výroku). Dále zamítl žalobci žalobu a) co do ročního úroku z prodlení z částky 600.000 Kč ve výroku blíže uvedeným a co do částky 600.000 Kč s příslušenstvím tam rovněž blíže určeným, b) co do částky 2.648.868 Kč s příslušenstvím tam blíže uvedeným, c) co do ročního úroku z prodlení z částky 600.000,- Kč ve výroku blíže specifikovaným, d) co do ročního úroku z prodlení z částky 2.067.096 Kč tam rovněž blíže určeným (bod II. výroku). Konečně soud stanovil žalobci povinnost náhrady nákladů řízení vůči státu (bod III. výroku), rovněž tuto povinnost uložil žalované (bod IV. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod V. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku (I.) o povinnosti žalované zaplatit žalobci částky pod písm. a), d), e) (první výrok). Ve vyhovujícím výroku pod písm. b), pod písm. c) a ve výrocích o nákladech státu (III. a IV.) a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).
Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že se domnívá, že „vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak“, uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
K dovolání žalované se žalobce vyjádřil v tom smyslu, že je navrhuje odmítnout ve smyslu §243c o. s. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Jestliže dovolatelka zpochybňuje závěry vyplývající ze znaleckého posudku, a v důsledku s tím i skutková zjištění učiněná odvolacím soudem, nejedná se o námitku, jež by byla s to založit přípustnost dovolání. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, jsou-li námitky dovolatelky založeny na hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2014, sp. zn. 23 Cdo 3206/2013).
Namítá-li dovolatelka, že „při řešení otázky výše bezdůvodného obohacení vniklého užíváním věci bez právního důvodu měl odvolací soud posoudit tuto otázku jinak než v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2010, sp. zn. 28 Cdo 1784/2010“, neuvádí, v čem konkrétně by dovolací soud měl jinak posoudit své dosavadní judikaturní závěry.
Lze tedy shrnout, že dovolací soud neshledal, že v projednávané věci by byl dán předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru o nepřípustnosti dovolání, a proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. toto dovolání odmítl.
O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu