ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5008.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 5008/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyň a) JACOBO EUROPE CZ a.s. , se sídlem v Praze 7, Bubenská 47, PSČ 170 00, IČO 25389271, a b) JAPEDA SUNRISE s.r.o., se sídlem v Olomouci – Hodolanech, Babíčkova 1146/8a, PSČ 779 00, IČO 25822420, obou zastoupených JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360/47, PSČ 143 00, proti žalované DLAC s.r.o., se sídlem v Praze 10, Hornoměcholupská 60/561, PSČ 102 00, PSČ 102 00, IČO 27901378, zastoupené Mgr. Kamilem Fotrem, advokátem, se sídlem v Praze 9, Náchodská 760/67, PSČ 193 00, o zaplacení částky 1 696 550 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 269/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2016, č. j. 70 Co 306/2016-193, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. srpna 2016, č. j. 70 Co 306/2016-193, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. července 2016, č. j. 34 C 269/2014-186, kterým žalované nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Konstatoval, že žalovaná neuvedla v řízení před soudem prvního stupně ani v odvolacím řízení žádné informace o tom, v jakých konkrétních skutečnostech jí uplatňovaná „ekonomická nedostatečnost“ má spočívat, a zůstala v tomto směru nečinná i přes opakované výzvy soudu prvního stupně i odvolacího soudu k předložení příslušných listin.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání vymezila takto: „podle „ustanovení §237 zákona č. 99/1973 Sb. dovolací důvod v uvedené věci žalovaná spatřuje v tom, aby dovolací soud vyřešenou právní otázku posoudil jinak“. Jako dovolací důvod uvedla, že odvolací soud nedostatečně zhodnotil majetkové poměry žalované, a navrhla, aby dovolací soud posoudil otázku poměru mezi výší soudního poplatku a její finanční situací jinak, a to v její prospěch. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Ustanovení §238a o. s. ř. pak určuje, že dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Jak již Nejvyšší soud několikrát judikoval (např. v usnesení ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 NSČR 92/2013), může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.
Dovolatelka ve svém dovolání (posouzeném i podle jeho obsahu) však těmto požadavkům nevyhověla, když z obsahu dovolání není ani patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva má jít.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat .
K absenci výroku o nákladech dovolacího řízení srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2016
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu