ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.509.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 509/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D, ve věci žalobkyně TEPO, spol. s r.o., se sídlem Litvínov-Horní Litvínov , Ladova 1560, PSČ 436 01, IČO 47284854, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Perglem, advokátem se sídlem v Litvínově, Janáčkova 317, PSČ 436 03, proti žalovanému J. K., zastoupenému Mgr. Jaroslavem Mišingerem, advokátem se sídlem v Brně, Minská 38, PSČ 616 00, o zaplacení částky 232 655 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod. sp. zn. 34 Cm 140/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. dubna 2015, č. j. 8 Cmo 366/2014 - 483, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 o.s.ř.)
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 1. dubna 2015, č. j. 8 Cmo 366/2014-483, zastavil odvolací řízení do části výroku pod bodem III rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. června 2014, č. j. 34 Cm 140/2008-440, kterou byla zamítnuta žaloba ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 91 477 Kč za období od 1.9.2007 do 20.11.2008 (výrok pod bodem I), zrušil rozsudek krajského soudu v části výroku pod bodem III, kterou byla zamítnuta žaloba ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 135 774,70 Kč za dobu od 1.9.2007 do 20.11.2008, a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok pod bodem II), potvrdil rozsudek krajského soudu v části výroku pod bodem II a v části výroku pod bodem III, kterým byla žaloba zamítnuta co do částky 35 519,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21.11.2008 do zaplacení (výrok pod bodem III) a ve zbývajícím rozsahu napadené části výroku pod bodem III, kterým byla zamítnuta žaloba co do částky 100 254,75 s úrokem z prodlení od 21.11.2008 do zaplacení, změnil rozsudek krajského soudu tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100.254,75 s příslušenstvím (výrok pod bodem IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body V až VIII).
Proti rozsudku odvolacího soudu pouze v rozsahu výroku pod bodem IV podal žalovaný dovolání, v němž namítá porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť odvolací soud posoudil věc na základě stejných důkazů zcela odlišně a nesprávně a podle odvolatele by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z uvedených důvodů navrhuje dovolatel, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem IV a věc vrátil v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013 ( srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
To, že má dovolatel jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Žádost dovolatele, podle nějž vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak – resp. napadá v dané věci nesprávné právní posouzení při aplikaci §150 o. s. ř. významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání nedostál.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. července 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu