ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5203.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 5203/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně RENOVA stavební a obchodní společnost s r.o. , se sídlem Hodonín, Polní 4057/27, PSČ 69501, identifikační číslo osoby 46992707, zastoupené JUDr. Evou, Bártečkovou, advokátkou, se sídlem Hodonín, Příční 4113/4, proti žalovanému Sportovnímu klubu Balneosport Hodonín , spolek, se sídlem Hodonín, Národní třída 384/13, PSČ 695 01, identifikační číslo osoby 27014916, o zaplacení 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 8 Cm 19/2009, o dovolání Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou, se sídlem Hodonín, Národní třída 71, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 7. 2015, č. j. 4 Cmo 174/2015-152, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 4. 2015, č. j. 8 Cm 19/2009-128, rozhodl, že návrh na vstup Ing. J. B., bytem P. 863/7, L., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, se zamítá.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 7. 2015, č. j. 4 Cmo 174/2015-152, potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2015, č. j. 8 Cm 19/2009-128, ve znění: „Vstup Ing. J. B., bytem P. 863/7, L., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, se nepřipouští.“
Vrchní soud v Olomouci (jako soud odvolací) dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně, jakožto soud prvního stupně, rozhodl v souladu s §93 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), byť věcně správný výrok nesprávně formuloval. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že vedlejší účastník zájem na výsledku sporu bezpochyby nemá. Dovozoval-li vedlejší účastník sporu svůj právní zájem na výsledku sporu tím, že byl do zániku sdružení členem žalovaného spolku v němž vykonával funkci prezidenta, a že žalovaný nemá žádné orgány ani členy, kteří by ho zastupovali a hájili v řízení jeho zájmy, a není tedy najisto postaveno, zda je či není dovolatel dosud členem sdružení a má vykonávat funkci prezidenta sdružení, do níž byl zvolen, odvolací soud konstatoval, že o otázce existence (právní osobnosti) žalovaného již bylo pravomocně (ke dni 30. 5. 2014) rozhodnuto Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 38 Co 328/2012 a že z obsahu spisu vyplývá, a to z výpisu ze spolkového rejstříku, že žalovaný byl k 1. 1. 2014 opětovně zapsán do rejstříku na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2014, č. j. 38 Co 328/2012-86, s tím, že sdružení žalovaného nezaniklo dobrovolným rozpuštěním na valné hromadě a existuje jako subjekt práva až do provedení řádného majetkového vypořádání. Své rozhodnutí odvolací soud podpořil i odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu v podobě rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 5263/2009, v němž Nejvyšší soud dovodil, že vedlejší účastník má ve sporu za úkol pomoc některému z účastníků případnými procesními úkony přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci, nikoliv do řízení vstoupit s úmyslem vyjasnit si své vlastní postavení. Odvolací soudu uzavřel, že nezpůsobilost žalovaného jednat, nezakládá právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soud brojí vedlejší účastník na straně žalovaného Ing. J. B., který přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, podle něhož posouzení předběžné otázky a její vyřešení toliko v odůvodnění rozhodnutí není pro soud v jiném rozhodnutí závazné. Nesprávné právní posouzení shledává v tom, že odvolací soud opřel své rozhodnutí o pravomocný rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 38 Co 328/2012, jímž však nebylo o právní osobnosti žalovaného rozhodnuto ve výrokové části, nýbrž pouze v odůvodnění krajský soud uvedl, že žalovaný existuje, neboť nebylo provedeno majetkové vypořádání občanského sdružení, které mělo zaniknout. Dovolatel proto navrhl zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě a osobou oprávněnou zastoupenou advokátkou (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), se zabýval přípustností dovolání.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud se neodchýlil od závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, neboť otázku právního postavení žalovaného neřešil, když pouze vyšel z výpisu z veřejného rejstříku spolků, z něhož vyplynulo, že žalovaný byl k 1. 1. 2014 opětovně zapsán do rejstříku na základě rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2014, č. j. 38 Co 328/2012-86, s tím, že sdružení žalovaného nezaniklo dobrovolným rozpuštěním na valné hromadě a existuje jako subjekt práva až do provedení řádného majetkového vypořádání. Odvolací soud rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5263/2009 – veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz ), v němž Nejvyšší soud dovodil, že vedlejší účastník má ve sporu za úkol pomoc některému z účastníků případnými procesními úkony přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci, nikoliv do řízení vstoupit s úmyslem vyjasnit si své vlastní postavení, jako to bylo i v posuzované věci.
Není-li tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud nemohl učinit jiný závěr, než dovolání Ing. J. B. podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. května 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu