ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5271.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 5271/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce M. Č. , podnikatele se sídlem Praha - Chodov, Nechvílova 1825/24, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 40579794, zastoupeného Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 438/45, proti žalovanému M. M. , podnikateli se sídlem Praha – Chodov, Jažlovická 1332/8, identifikační číslo osoby 16197062, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Voleským, advokátem se sídlem v Praze 5, Staropramenná 3117/17, o zaplacení 94 292,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 119/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2015, č. j. 1 Cmo 213/2014-278, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2015, č. j. 1 Cmo 213/2014-278, není podle §237 o. s. ř. přípustné, jestliže dovolatel v dovolání pouze uvedl, že nesouhlasí s rozsudky obou soudů vydaných v dané věci, s provedeným dokazováním, resp. hodnocením důkazů (zejména znaleckého posudku) a dovolání doplnil jen tak, že přípustnost dovolání je založena na skutečnosti, že projednávaná věc nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Z obsahu dovolání však není patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud dovolacím soudem nevyřešenou. Nejvyšší soud přitom již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, učinil závěr, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud dovolacím soudem nevyřešenou. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání.
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalovaný označil otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a uvedl, od které ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud odchýlil, nebo by označil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být vyřešena jinak. Dovolatel však žádnou takovou otázku neoznačil, pouze nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem a brojí proti hodnocení důkazů. Pouhý argument, že odvolací soud nesprávně věc posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Rovněž je třeba konstatovat, že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalovaného jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. května 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu