ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5373.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 5373/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně DZ therm s.r.o. , se sídlem Žlunice č.p. 62, PSČ 507 34, identifikační číslo osoby 28770242, zastoupené JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Havlíčkova 404/2, proti žalovanému Městu Kosmonosy , Debřská 223, 293 06 Kosmonosy, identifikační číslo osoby 00508870, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 16 C 304/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2015, č. j. 21 Co 217/2015-206, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 2. 7. 2015, č. j. 21 Co 217/2015-206, výrokem I. změnil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi (soudu prvního stupně) ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 16 C 304/2014-174, ve výroku I. tak, že žalobu o zaplacení 345 00 Kč s příslušenstvím zamítl, a ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 859 626 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 4. 2014 do zaplacení, potvrdil; výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud po zopakování rozhodujících důkazů smlouvou o dílo ze dne 15. 7. 2013, uzavřené mezi účastníky, v níž byl stanoven termín dokončení díla na den 30. 10. 2013, a dodatkem č. 1 této smlouvy ze dne 31. 10. 2013, kterým byl posunut termín dokončení díla na 15. 11. 2013, dospěl k závěru, že nikde ve smlouvě nebyla zmínka o tom, že by se měl termín dokončení díla prodlužovat v souvislosti s klimatickými podmínkami. Přisvědčil sice odvolateli, že součástí smlouvy o dílo byl harmonogram prací, ve kterém je poznámka o klimatických podmínkách, avšak ze samotného obsahu smlouvy a z jejího dalšího textu vyplývá, že termín dokončení díla byl dán zcela jasně a byl kladen důraz na jeho dodržení. O tom svědčí podle odvolacího soudu i uzavření dodatku č. 1 ke smlouvě, jímž byl posunut termín dokončení díla na 15. 11. 2013. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že klimatické podmínky pro zateplení střech nasvědčovaly tomu, že dílo nebude možno dokončit minimálně do dubna 2014, a že žalobkyně se do prodlení se zhotovením díla nedostala, odvolací soud z celého obsahu smlouvy a jejího dodatku dovodil, že se žalobkyně dostala do prodlení s dokončením díla uplynutím dne 15. 11 2013, tudíž žalovaný byl na základě smlouvy oprávněn od smlouvy odstoupit. S ohledem na skutková zjištění ohledně odstoupení od smlouvy však odvolací soud dospěl k závěru, že k platnému odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného nedošlo, neboť žalovaný neoznámil odstoupení od smlouvy žalobkyni bez zbytečného dokladu, kdy se o porušení povinnosti žalobkyní dozvěděl, zaslal-li žalobkyni odstoupení od smlouvy až 20. 1. 2014. Protože žalovaný nevyužil včas svého práva odstoupit od smlouvy podle §345 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), mohl odstoupit od smlouvy ještě postupem podle §345 odst. 3 obch. zák., což však neučinil. Za období od 16. 1. 2013 do 23. 1. 2014 žalovaný vyúčtoval žalobkyni smluvní pokutu podle smlouvy ve výši 690 000 Kč a tuto svoji pohledávku započetl na pohledávku uplatněnou žalobkyní. Odvolací soud posoudil smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč denně za každý den prodlení s dokončením díla s ohledem na konkrétní okolnosti případu a s ohledem na poměr ke sjednané smluvní pokutě sjednané pro neplnění povinnosti druhou smluvní stranou za nepřiměřenou a snížil ji podle §301 obch. zák. na polovinu, tedy na částku 345 000 Kč, proto napadený výrok I. soudu prvního stupně změnil ohledně této částky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, v němž vymezila přípustnost dovolání ve smyslu §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že napadené rozhodnutí spočívá na právní otázce, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky vztahu mezi textem smlouvy a její přílohou tvořící nedílnou součást smlouvy, tedy zejména, zda ujednání obsažené v příloze smlouvy může doplnit a konkretizovat ujednání obsažené s textu samotné smlouvy, případně i, zda má přednost ujednání, které je obsaženo v textu smlouvy, nebo ujednání, které je součástí přílohy ke smlouvě – v odsouhlaseném harmonogramu prací, event. za jakých podmínek. Je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení vztahu textu smlouvy a její přílohy, kdy odvolací soud měl obě ujednání vyložit ve vzájemné souvislosti, neboť ujednání v příloze doplňuje a konkretizuje ujednání samotné smlouvy. Žalobkyně se proto domnívá, že odstoupení žalovaného od smlouvy nebylo učiněno platně a žalovaný proto nemohl platně započíst svoji pohledávku z titulu smluvní pokuty na pohledávku uplatněnou v tomto řízení. Dovolatelka proto navrhla, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdí a žalobkyni přizná právo na náhradu nákladů řízení, případně aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť na řešení dovolatelkou vymezené otázky „vztahu mezi textem smlouvy a její přílohou tvořící nedílnou součást smlouvy, tedy zejména, zda ujednání obsažené v příloze smlouvy může doplnit a konkretizovat ujednání obsažené s textu samotné smlouvy, případně i, zda má přednost ujednání, které je obsaženo v textu smlouvy, nebo ujednání, které je součástí přílohy ke smlouvě – v odsouhlaseném harmonogramu prací, event. za jakých podmínek“ není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Odvolací soud zjišťoval obsah smlouvy i s ohledem na obsah harmonogramu prací sjednaný v příloze smlouvy, přisvědčil žalobkyni, že součástí smlouvy o dílo byl harmonogram prací, ve kterém je poznámka o klimatických podmínkách, avšak vyšel ze zjištění, že ve smlouvě, tedy ani v harmonogramu prací není uvedeno, že by se termín dokončení díla měl vzhledem ke klimatickým podmínkám prodlužovat. Odvolací soud s ohledem na skutková zjištění z celého obsahu smlouvy dovodil, že termín dokončení díla byl dán zcela jasně a byl kladen důraz na jeho dodržení, přičemž vzal v úvahu i dodatek č. 1 smlouvy, jímž byl posunut termín dokončení díla na 15. 11. 2013, tedy, jímž byla prodloužena doba plnění změnou smlouvy, a to aniž by v tomto dodatku byla dále zmínka o možnosti posunutí termínu dokončení díla s ohledem na klimatické podmínky. Je třeba dodat, že skutková zjištění, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení, nepodléhají dovolacímu přezkumu.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle §237 o. s. ř. přípustné, a nemohl tedy učinit jiný závěr, než dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu