ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5413.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 5413/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Armbet s.r.o. , se sídlem Černošice, Libušina 146, PSČ 25228, identifikační číslo osoby 28942116, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Brno, Koliště 55, proti žalované GEO-ING Jihlava spol. s r.o. , se sídlem Jihlava, Znojemská 2716/78, PSČ 586 01, identifikační číslo osoby 18199089, zastoupené Mgr. Gabrielem Šípem, advokátem se sídlem Kladno, Kleinerova 1504, o zaplacení 2 857 461,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 108 C 15/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2015, č. j. 27 Co 218/2015-113, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 8. 2015, č. j. 27 Co 218/2015-113, potvrdil usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 5. 2015, č. j. 108 C 15/2015-107, jímž nebylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Brně (dále jen odvolací soud) se ztotožnil se závěrem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen soud prvního stupně), který neshledal za závažný důvod pro osvobození od soudního poplatku skutečnost, že společnost žalobkyně je ve ztrátě, která byla způsobena řadou pohledávek, jež má žalobkyně vůči svým klientům. Odvolací soud vyšel ze závěru, že žalobkyně netvrdila a ani neprokazovala, z jakých důvodů přestala podnikat a ani důvody, pro které včas neuplatnila svoje pohledávky vůči dlužící společnosti KMB stavební servis s. r. o., v důsledku čehož došlo k jejich promlčení, a neuvedla ani žádné skutečnosti k nedobytnosti pohledávek vůči společnosti Armbet stavební s. r. o. Za zcela nevěrohodná považoval přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2013 a 2014, která nebyla žalobkyní podepsána a nebylo možno ani dovodit, že takto předložená přiznání byla v uvedené podobě předána finančnímu úřadu. Shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků nejsou podstatné poměry jednatele společnosti, jimiž žalobkyně argumentovala.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž přípustnost dovolání vymezila tím, že napadené rozhodnutí závisí ve smyslu §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na vyřešení právní otázky - posouzení důvodů pro osvobození od soudních poplatků, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 4417/2013 a usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, v nichž Nejvyšší soud dovodil, že osvobození od soudního poplatku nelze právnické osobě - podnikateli odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem její podnikatelské činnosti (že potud nese „podnikatelské“ nebo „hospodářské“ riziko, a že soud při rozhodování o návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků musí vycházet rovněž ze zásady, že objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické nebo právnické osoby (kdy je reálně vyloučena možnost i případné dispozice s majetkem navrhovatele za účelem jeho zpeněžení pro úhradu předpokládaných soudních poplatků) se nesmí stát překážkou přístupu této osoby k soudu.
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení její žádosti o osvobození od soudního poplatku, jestliže odvolací soud své rozhodnutí založil pouze na zpochybnění jednotlivých kroků v hospodaření žalobkyně v minulých letech a na konstatování, že některé doklady byly předloženy soudu jen v kopiích. Nesouhlasí se závěrem, že pouhý nedostatek finančních prostředků není důvodem pro osvobození od soudních poplatků. Za nepochopitelné považuje konstatování odvolacího soudu, že pro osvobození od soudních poplatků nejsou podstatné majetkové poměry jednatele společnosti, když žádný z dokumentů, jimiž byla prokazována majetková situace žalobkyně, neměla svědčit o majetkových poměrech jejího jednatele.
Dovolatelka navrhla zrušení usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky týkající se posuzování důvodů pro osvobození od soudního poplatku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyplynulo-li ze skutkových zjištění, že tvrzená neschopnost k úhradě soudního poplatku žalobkyní nebyla prokázána, nebylo zjištěno, že tvrzená neschopnost uhradit soudní poplatek by byla důsledkem hospodářského rizika při podnikatelské činnosti společnosti. Naopak bylo zjištěno, že žalobkyně při hospodaření s majetkem společnosti jednala liknavě, neboť tvrzená ztráta v hospodaření žalobkyně byla způsobena řadou pohledávek, jež má žalobkyně vůči svým klientům, které však řádně nevymáhala, v důsledku čehož došlo k jejich promlčení. Dovolatelka neuvedla důvody, pro které včas neuplatnila svoje pohledávky vůči dlužící společnosti KMB stavební servis s. r. o., a ani žádné skutečnosti ohledně nedobytnosti pohledávek vůči společnosti Armbet stavební s. r. o. Rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 99/2013 a též usnesením ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 4417/2013, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz , podle nichž osvobození od soudního poplatku nelze právnické osobě - podnikateli odepřít jen proto, že její objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku je důsledkem hospodářského rizika při podnikatelské činnosti. Je třeba vzít v úvahu i další závěry učiněné Nejvyšším soudem v citovaném rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, v němž Nejvyšší soud sice dovodil, že obecně platí, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení, nesmí se stát překážkou přístupu této osoby k soudu (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz ), avšak při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku a k dalším podobným okolnostem, a u právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, bere v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost, přičemž přihlíží též k tomu, zda se uvedené osoby spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly, a zvažuje, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatek. Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. též usnesení ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013, veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz ).
Vzhledem k tomu, že v daném případě ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá, že žalobkyně věrohodným způsobem neprokázala své majetkové poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti její žádosti o osvobození od soudního poplatku, předložila-li soudu nevěrohodná přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2013 a 2014 a neuvedla ani důvody, pro které včas neuplatnila svoje pohledávky vůči dlužící společnosti KMB stavební servis s. r. o., v důsledku čehož došlo k jejich promlčení, a neuvedla ani žádné skutečnosti o nedobytnosti pohledávek vůči společnosti Armbet stavební s. r. o., tedy neprokázala-li objektivní neschopnost k úhradě soudního poplatku, není možno dovolatelce přisvědčit, že by dovolání bylo podle §237 o. s. ř. přípustné proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování důvodů pro osvobození od soudního poplatku.
Není-li tedy dovolání žalobkyně podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl.
O nákladech řízení nebylo rozhodováno, neboť ve smyslu §151 odst. 1 o. s. ř. nebylo přezkoumáváno konečné rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu