ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5731.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 5731/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně RWE Energie, s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, PSČ 108 00, identifikační číslo osoby 49903209, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, PSČ 120 00, adresa pro doručování Varenská 51, Ostrava, PSČ 702 00, proti žalované IMMPROP s. r. o., se sídlem v Napajedlích, Svatoplukova 63, PSČ 763 61, identifikační číslo osoby 27667812, zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Zarámí 4077, PSČ 760 01, o zaplacení částky 380 765,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 ECm 8/2012, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. března 2014, č. j. 8 Cmo 55/2014-161, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“)
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2014, č. j. 4 ECm 8/2012-144, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žalovaná se neosvobozuje od soudních poplatků.
Odvolací soud uzavřel, že žalovaná nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaná sice tvrdí, že nepodniká a nemá žádný majetek, ale z daňových přiznání vyplývá, že v letech 2010 a 2011 hmotný majetek měla, neboť v těchto letech vykazovala odpisy hmotného majetku v částkách 1 164 800 Kč a 1 123 200 Kč. Za rok 2012 již žádné odpisy hmotného majetku v daňovém přiznání nevykazuje, hmotný majetek tedy zřejmě zcizila a měla by disponovat finančními prostředky získanými zcizením. Výpisy z bankovního účtu k doložení tvrzení, že nemá žádné finanční prostředky, žalovaná soudu nepředložila. Žalovaná tvrdí, že se nevěnuje podnikatelské činnosti, aniž by uvedla a doložila důvody. Ze sbírky listin soud zjistil, že žalovaná si neplní své povinnosti vůči obchodnímu rejstříku a nezakládá do něj listiny, které jako společnost s ručením omezeným zakládat má. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná věrohodným způsobem nedoložila soudu, že její majetkové poměry jí neumožňují uhradit soudní poplatek za odvolání v této věci.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013, dovolatelka připomíná, že osvobození od soudních poplatků může být přiznáno i právnickým osobám, a že účastníku nesmí být jen pro jeho majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. V rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6/1998 je zdůrazněno, že se nelze ztotožnit s právním závěrem, že účastník žádající o osvobození od soudních poplatků, který je podnikatelem, nese podnikatelské riziko, a souvisí-li předmět řízení s jeho podnikatelskou činností, není již proto dán důvod k osvobození od soudních poplatků. Dovolatelka odkazuje i na závěry učiněné v nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08, který úvahy o podnikatelském riziku, v důsledku kterého nepřiznal soud žadateli osvobození od soudního poplatku bez ohledu na jeho objektivní neschopnost soudní poplatek zaplatit, označil za neodůvodněně diskriminační.
Dovolatelka potvrdila, že hmotný majetek zcizila, nicméně splatnost byla dohodnuta do 31. 12. 2014. Odvolacímu soudu dovolatelka vytýká i nesprávnost závěru, že přiznání osvobození od soudních poplatků závisí na plnění povinností zakládat listiny do sbírky listin, když za neplnění těchto povinností jsou stanoveny jiné sankce.
Dovolatelka má za to, že soud odvolací i soud prvního stupně porušily její právo na spravedlivý proces. Navrhuje proto, aby bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podanému dovolání vyjádřila tak, že navrhla jeho odmítnutí, neboť není přípustné. Soudy neodepřely dovolatelce osvobození od soudních poplatků proto, že je právnickou osobou, ale proto, že věrohodně nedoložila majetkové poměry. Tímto se soudy neodchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Posunutí splatnosti kupní smlouvy považuje žalobkyně za účelové jednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 ( srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastnicí řízení), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka sice odkazuje na judikaturu, s níž má být napadené rozhodnutí v rozporu, ale argumentaci zakládá na tom, že jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků proto, že je právnickou osobou – podnikatelkou. Dovolatelka však přehlíží, že odvolací soud zkoumal její majetkovou situaci a žádosti o osvobození od soudních poplatků nevyhověl s odůvodněním, že nebyly věrohodně doloženy majetkové poměry dovolatelky, které by nasvědčovaly tomu, že dovolatelka nemůže zaplatit soudní poplatek za odvolání. Dovolací soud připomíná, že účastník je povinen soudu věrohodným způsobem prokázat majetkové poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2013, na něž odkazuje i dovolatelka). Nejsou-li majetkové poměry žadatele věrohodně doloženy, není odůvodněno osvobození od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků je institutem výjimečným, žádosti lze vyhovět pouze tehdy, jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky. Pokud odvolací soud dospěl k závěru, že nemá za to, že by majetkové poměry dovolatelky odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků, nelze jeho postupu nic vytknout.
Lze polemizovat s tvrzením odvolacího soudu, že nevyhovění žádosti je odůvodněno i tím, že dovolatelka neplní základní povinnosti vůči státu, když nezakládá do sbírky listin příslušné listiny. Na tomto tvrzení však napadené rozhodnutí nezávisí, neboť skutečnost, že dovolatelka nedoložila věrohodně majetkové poměry, jako důvod pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků postačí. Odlišné posouzení této otázky by nemělo na rozhodnutí vliv.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť není přípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. května 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu