ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.585.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 585/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně DAVÍDEK s. r. o. , se sídlem v Trutnově, Horská 144, identifikační číslo osoby 25915428, zastoupené Mgr. Michalem Štrofem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované PRK Sigma 06 s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Chrudimská 2526/2a, identifikační číslo osoby 27658902, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované UNIQA pojišťovna, a.s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, identifikační číslo osoby 49240480, zastoupené Mgr. Michalem Bieleckim, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o zaplacení částky 3.371.734,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově, pod sp. zn. 115 C 85/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. listopadu 2015, č. j. 24 Co 408/2015-552, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Trutnově v pořadí třetím rozsudkem ze dne 7. září 2015, č. j. 115 C 85/2009-537, ve znění opravného usnesení ze dne 9. září 2015, č. j. 115 C 85/2009-541, zastavil částečně řízení co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 2.505.500 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 50.408,52 Kč s příslušenstvím blíže ve výroku specifikovaným (bod II. výroku). Dále soud uložil žalobkyni povinnost nahradit náhradu nákladů řízení žalované ve výši 267.160 Kč (bod III. výroku) a vedlejší účastnici ve výši 220.288 Kč (bod IV. výroku). Konečně soud uložil žalobkyni, žalované a vedlejší účastnici povinnost uhradit náhradu nákladů řízení vůči státu (bod V. a VI. výroku).
K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v bodu III. výroku změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 232.241,17 Kč (první výrok) a bod IV. výroku změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 166.069,21 Kč (druhý výrok). Dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně proti všem jeho výrokům, podala žalobkyně dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Má-li žalobkyně za to, že napadené usnesení se opírá o nesprávný výklad ustanovení §142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §224 a §243b o. s. ř., pak přípustnost dovolání těmito námitkami nezakládá. Dovolatelka namítá „nesprávný výpočet náhrady nákladů řízení, kdy měl být poměřován úspěch účastníků ve vztahu k jednotlivým stupňům soudního řízení, nikoli ve vztahu k celkovému výsledku řízení, jak dovozuje odvolací soud“. Těmito námitkami přípustnost dovolání dovolatelka nezakládá, když odvolací soud postupoval zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, či ze dne 6. října 2015, sp. zn. 28 Cdo 1899/2015).
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl.
V souladu s ustanovením §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo nařízení exekuce.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2016
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu