ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.675.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 675/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D., ve věci žalobce JUDr. J. V. , proti žalovanému L. G. , zastoupeného Mgr. Davidem Obenrauchem, advokátem, se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, PSČ 602 00, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5 C 235/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2015, č. j. 28 Co 204/2014-491, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 29. listopadu 2013, č. j. 5 C 235/2007-462, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 518 299 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II a III) a zastavil řízení v částce 280 457 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem IV).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření smlouvy o dílo, na základě které žalovaný zhotovil pro žalobce dílo - teplovzdušný krb v kombinaci s otevřeným ohništěm objektu žalobce. Zhotovené dílo bylo žalobcem převzato, přičemž v důsledku skrytých vad, tj. vadně zhotoveného v krbu žalovaným, došlo dne 10. ledna 2006 k samovznícení stropu a konstrukce střechy objektu, ve kterém je krb umístěn. O základu nároku soud prvního stupně rozhodl pravomocným mezitímním rozsudkem ze dne 30. září 2009, č. j. 5 C 235/2009-166.
Soud dospěl k závěru, že žalobci vznikla škoda ve výši rozdílu ceny obvyklé nemovitosti před poškozením a ceny obvyklé po poškození. A zároveň škoda spočívá i v tom, že žalobce musel vynaložit důsledku škodné události náklady, které by jinak vynaložit nemusel. Vzniklá škoda byla znaleckým posudkem vyčíslena na částku 1 580 229 Kč, tj. částku 1 250 000 Kč představující rozdíl hodnoty nemovitosti před požárem a po požáru a částku 268 299 Kč, tj. vynaložené náklady na odstranění následků škodné události.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne ze dne 23. září 2015, č. j. 28 Co 204/2014-491, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem jedna s konkrétně specifikovaným příslušenstvím (výrok pod bodem I), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výroky pod body III, IV a V).
Odvolací soud vyšel z rozhodnutí soudu prvního stupně a plně se s ním ztozožnil. S ohledem na skutečnost, že se jedná o škodu podle obchodního zákoníku, v daném případě nepřichází v úvahu jej snížení. Argumentace žalovaného, že byl s částkou přesahující 800 000 Kč srozuměn tak, že ji hodlal žalobci zaplatit, nemá na stanovení celkové výši náhrady škody vliv.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Žalovaný brojí proti nesprávnému právnímu posouzení určení výše náhrady škody a s tím souvisejících dalších nákladů.
Žalovaný v soudním řízení opakovaně uváděl, že byl ochoten žalobci uhradit částku 833 000 Kč odpovídající znaleckému posudku znalce Ing. Šimáčka. Dále namítá, že částka ve výši 268 299 Kč požadovaná žalobcem jako náklady vynaložené na odstranění následků škodné události je obvyklou součástí nákladů vynaložených na naturální restituci.
Žalovaný namítá, že soudem vypočtená výše náhrady škody neodpovídá zavedené praxi Nejvyššího soudu, když žalobci přisouzena částka ve výši 1 518 299 Kč v sobě zahrnuje jak ocenění snížení hodnoty nemovitosti po požáru, tak i náklady nutné k odstranění následků škodné události (k tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, pod sp. zn. 25 Cdo 2189/2011).
Žalovaný dále považuje přiznané příslušenství žalované pohledávky ve výši více než jeden milion korun za nemorální, jelikož je způsobeno délkou sporu, který žalovaný nezavinil. Navíc žalovaný opětovně poukázal na to, že byl ochoten uhradit náhradu škody ve výši 833 000 Kč.
Ve vyjádření k dovolání žalobce namítá, že dovolání není přípustné. Ve zbytku odkázal na podání učiněná dříve v tomto soudním řízení před obecnými soudy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, jelikož nesplňuje podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř., jelikož odvolací soud se ve svém rozhodnutí nikterak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ani neřeší právní otázku, která doposud nebyla Nejvyšším soudem řešena.
Žalovaný namítá především nesprávné určení výše náhrady škody odvolacím soudem. Odkazuje proto na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2012, pod sp. zn. 25 Cdo 2189/2011. Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu se zabýval způsoby určení výše peněžní náhrady za škodu způsobenou na věci. Jedním ze způsobů určení škody je rozdíl ceny obvyklé, jakou věc měla před poškozením, a obvykle ceny po poškození. Tento způsob určení výše náhrady škody zvolil soud prvního stupně i soud odvolací. Částka ve výši 268 299 Kč jako náklady na odstranění následků škodné události pokrývá náklady, které musel žalobce vynaložit v souvislosti se vznikem škody. Tyto náklady by mu jinak nevznikly. Náklady na odstranění následků škodné události se nikterak neodráží v rozdílu hodnoty nemovitosti před a po škodné události.
Jelikož dovolání není přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl (§243c odst. 1, věta první, §243f odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. srpna 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu