ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.961.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 961/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobců a) E. M. , b) V. M. , obou zastoupených JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalovanému Ing. V. M. , zastoupenému Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1680/13, o 8.817.393,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 166/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2016, č. j. 6 Cmo 344/2014-647, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. srpna 2014, č. j. 52 Cm 166/2006-620, nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).
Žalobci se dle obsahu spisu k dovolání žalovaného nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Žalovaný však v dovolání nespecifikuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalovaný ve svém dovolání uvádí, že je považuje za přípustné, neboť „jde o řešení právní otázky, která nebyla v rozhodování odvolacího soudu doposud vyřešena“. Neformuluje však žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Výše uvedené pak shodně platí i v souvislosti s výtkou dovolatele, že odvolací soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího soudu, který již v předmětné věci jednou rozhodoval. Ani zde dovolatel nevymezil žádnou konkrétní otázku, při jejímž řešení by se měl odvolací soud případně odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolání, které neobsahuje vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první, §243b o. s. ř.). Protože tak dovolatel neučinil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o. s. ř.).
O nákladech řízení dovolací soud nerozhodoval, jelikož řízení tímto jeho rozhodnutím nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu