ECLI:CZ:NS:2016:23.ND.114.2016.1
sp. zn. 23 Nd 114/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady ve věci žalobkyně WOODCOTE CZ, a. s. , se sídlem v Praze 8, U Pekařky 281/3, identifikační číslo osoby 61860085, zastoupené Mgr. Lukášem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 10, Kubánské náměstí 1391/11, proti žalovaným 1) BYMA STAV s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Ocelkova 643/20, identifikační číslo osoby 01791940 a 2) J. B. , o zaplacení částky 548.146 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 704/2015, o návrhu druhé žalované na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 704/2015 se nepřikazuje Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 domáhá po žalovaných zaplacení částky 548.146 Kč s příslušenstvím.
Podáním ze dne 19. února 2016 navrhla druhá žalovaná, aby byla věc přikázána z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) Okresnímu soudu ve Zlíně, neboť se domnívá, že sídlo první žalované v Praze je sídlem pouze formálním a první žalovaná se zde fakticky nevyskytuje a nevykonává zde žádnou činnost, zatímco místně příslušným soudem druhé žalované dle místa jejího bydliště, je Okresní soud ve Zlíně. Co se žalobkyně týče, ta vykonává svou podnikatelskou činnost na území celé České republiky, a proto se za daných okolností jeví druhé žalované z hlediska hospodárnosti řízení jako vhodné přikázat věc Okresnímu soudu ve Zlíně.
K návrhu druhé žalované na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti se ostatní účastníci řízení dle obsahu spisu nevyjádřili.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 10) a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána, návrh druhé žalované na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě ani jedna z okolností uvedených druhou žalovanou není způsobilou odůvodnit přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně, neboť není podkladu pro závěr, že by tak bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 10. Nejvyšší soud opakovaně judikoval (srov. např. usnesení z 5. listopadu 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009), že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Druhá žalovaná ve svém návrhu poukázala pouze na tvrzenou formálnost sídla první žalované, jiné důvody, které by dosahovaly takové míry závažnosti, jež by naplňovala podmínky shora uvedené, neuvedla.
Nejvyšší soud proto neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 26 C 704/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu