ECLI:CZ:NS:2016:23.ND.163.2016.1
sp. zn. 23 Nd 163/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D. ve věci nezletilého M. V. , zastoupeného opatrovníkem JUDr. Rudolfem Kupkou, advokátem se sídlem v Ostopovicích, Polní 14, dítěte matky M. K., a otce Ing. V. V., Ph.D., o návrhu Městského státního zastupitelství v Brně dle zákona č. 218/2003 Sb., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 97 Rod 51/2015, o návrhu otce nezletilého na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 97 Rod 51/2015 se nepřikazuje Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Odůvodnění:
Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně podal návrh na uložení opatření podle §90 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. a navrhl, aby nezletilému M. V. bylo uloženo opatření ve formě dohledu probačního úředníka.
Podáním ze dne 26. ledna 2016 a jeho doplněním ze dne 13. dubna 2016 navrhl otec nezletilého, Ing. V. V., Ph.D., aby byla věc přikázána z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), Obvodnímu soudu pro Prahu 2, neboť se domnívá, že všichni soudci Městského soudu v Brně jsou vůči navrhovateli a jeho rodině zaujatí a navrhovatel má pochybnosti o objektivitě jejich rozhodování. Své podání odůvodňuje trestním řízením, jež bylo s navrhovatelem u namítaného soudu vedeno v roce 2006 a jehož detaily a průběh v podání popisuje. Otec nezletilého navrhuje věc přikázat Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jelikož postrádá důvěru v soudnictví v Brně a rovněž si přeje, aby jeho syna, jakožto syna izraelského národa, zastupoval advokát židovského původu a v Praze je početnější židovská obec, nežli v Brně. Svůj návrh rovněž odůvodňuje podáním žaloby na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci z titulu rozhodování Městského soudu v Brně v roce 2007.
Matka nezletilého v návrhu vyslovila svůj souhlas.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a Obvodnímu soudu pro Prahu 2, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V posuzované věci je restriktivní přístup k institutu přikázání věci jinému soudu akcentován také tím, že je zde dána výlučná místní příslušnosti soudu založená bydlištěm nezletilého [srov. §4 odst. 2 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“)].
Nadto dle ustanovení §5 z. ř. s. platí, že změní-li se okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
Zmíněné ustanovení §5 z. ř. s. je zvláštní ustanovení, jež umožňuje přenos místní příslušnosti soudu za splnění dvou kumulativních předpokladů. Prvním předpokladem je změna okolností, podle nichž se posuzuje místní příslušnost, (v dané věci by se jednalo o změnu bydliště nezletilého dle ustanovení §4 odst. 1 ve spojení s §467 odst. 1 z. ř. s.). Druhým předpokladem je, že toto přenesení místní příslušnosti je v zájmu nezletilého dítěte. Co se týče vzájemného vztahu ustanovení §5 z. ř. s. a §12 odst. 2 o. s. ř. lze vycházet z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k ustanovení §177 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2013), kde Nejvyšší soud vyslovil názor, že tato speciální úprava má přednost před ustanovením §12 odst. 2 o. s. ř., jež proto ve věcech péče o nezletilé zásadně použít nelze (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013, uveřejněné pod číslem 16/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto návrhu otce nezletilého na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu