ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1126.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1126/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) A. S. , b) K. S. , c) K. Č. , d) P. R. , e) R. H. , f) J. K. , g) T. S., jednajícího prostřednictvím opatrovnice E. K., všech zastoupených žalobkyní c), a h) R. K. , proti žalovanému M. F. E. , zastoupenému Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora 740/34 , o 1 530 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 C 73/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, č. j. 25 Co 22/2015-281, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 10. 2012, č. j. 4 C 73/2011-151, podal žalovaný odvolání a požádal o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek za odvolání. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 23. 6. 2014, č. j. 4 C 73/2011-194 nebylo žalovanému osvobození od soudních poplatků přiznáno. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2014, č. j. 25 Co 344/2014-246, toto usnesení změnil tak, že žalovanému přiznal osvobození od soudních poplatků v rozsahu 60 %. Poté byl žalovaný soudem prvního stupně vyzván, aby uhradil soudní poplatek za odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Benešově, ve výši dle položky 22 odst. 1 písm. a) v návaznosti na položku 1 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků, snížený o 60 %. Žalovaný ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradil a nijak nereagoval, proto usnesením Okresního soudu v Benešově, ze dne 14. 11. 2014, č. j. 4 C 73/2011-254, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 23. 2. 2015, č. j. 4 C 73/2011-270, bylo odvolací řízení zastaveno.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2015 č. j. 25 Co 22/2015-281, potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že okresní soud postupoval správně, když odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. Žalovaný v doplnění svého odvolání ze dne 11. 2. 2013 požádal o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek za odvolání, bylo mu přiznáno osvobození v rozsahu 60 % a poté byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 10. 2014 vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání sníženého o 60 %, žalovaný však ani před koncem lhůty k odvolání proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení nepožádal o prodloužení lhůty ke splnění poplatkové povinnosti a jeho námitce, že byla stanovena nepřiměřeně krátká lhůta, nelze přisvědčit.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal žalovaný dovolání a navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dovolání zrekapituloval dosavadní průběh řízení a namítl, že v rozsudku soudu prvního stupně mu byla uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku ze žaloby, jež na něj ze zákona přešla namísto žalobců, a usnesením soudu prvního stupně byl vyzván k úhradě tohoto poplatku. Rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázek, které nebyly dovolacím soudem doposud řešeny, případně jsou řešeny rozdílně, a to „zda je možné zastavit odvolací řízení ne proto, že by odvolatel neuhradil soudní poplatek za odvolání, nýbrž proto, že neuhradil soudní poplatek, který na něj přešel namísto žalobců, kteří jsou ze zákona od soudních poplatků osvobozeni“ a „je-li možné, aby zastavení odvolacího řízení spojované s nezaplacením soudního poplatku za odvolání bylo spojeno s nezaplacením soudního poplatku, který měl být uhrazen České republice namísto poškozených.“ Odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2446/2013. Dovolatel dovozuje, že je právní posouzení nesprávné, pokud soud prvního stupně zastavil odvolací řízení proto, že žalovaný neuhradil soudní poplatek, vyměřený mu k úhradě namísto poškozených, nikoliv však soudní poplatek vyměřený mu za odvolání.
Podle ust. §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Především je třeba uvést, že vymezené právní otázky, jejichž řešení se podle názoru dovolatele odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně nebyly dovolacím soudem doposud řešeny, konstruuje dovolatel na základě, který nereflektuje postup soudů obou stupňů v tomto řízení. Jeho argumentace se tak zcela míjí s reálným průběhem řízení, a proto nemůže založit přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově bylo vyhověno požadavku žalobců na odškodnění a žalovanému byla uložena povinnost uhradit soudní poplatek ze žaloby 61.200 Kč. V odvolání proti tomuto rozsudku žalovaný požádal o osvobození od soudního poplatku za odvolání, pravomocně mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 60 % a soud prvního stupně žalovaného vyzval k úhradě soudního poplatku z odvolání, sníženého o 60 % ve výši 30.600 Kč. Jelikož žalovaný na tuto výzvu nereagoval a poplatek z odvolání nezaplatil, soud prvního stupně odvolací řízení zastavil a odvolací soud napadeným usnesením jeho rozhodnutí potvrdil.
Dovolateli tedy nelze přisvědčit, že by soudy obou stupňů rozhodly o zastavení řízení z důvodu, že neuhradil soudní poplatek ze žaloby, který na něj přešel namísto žalobců. Ostatně s těmito jeho námitkami včetně námitek ohledně výše poplatku, se podrobně a srozumitelně vypořádal již odvolací soud, a ani usnesení Nejvyššího soudu citované v dovolání na projednávaný případ nedopadá.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu