ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1481.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1481/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce M. N. , zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Široká 432/11, proti žalované ČSOB Pojišťovna, a. s. , člen holdingu ČSOB, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, Zelené předměstí, IČO 45534306, o 137 815 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 15 C 388/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 12. 2015, č. j. 19 Co 2203/2015-237, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. 8. 2015, č. j. 15 C 388/2013-205, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 137 815 Kč s tím, že dne 20. 1. 2012 byl sražen na přechodu pro chodce řidičkou pojištěnou u žalované pojišťovny pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a utrpěl zranění. Podle závěru policie dopravní nehoda nebyla zaviněna řidičkou osobního vozidla. Na základě provedeného dokazování, zejména znaleckého z oboru dopravy, vzal soud za prokázáno, že žalobce náhle vstoupil na přechod v době, kdy již na světelném signalizačním zařízení pro chodce svítilo červené světlo a kdy tedy žalobce na přechod vstoupit nesměl. Dechová zkouška u žalobce byla provedena s pozitivním výsledkem 0,09 g/kg. Soud dovodil, že žalobce porušil povinnosti vyplývající z §4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (tj. povinnost řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro dopravní informace). Řidička vozidla neporušila žádnou povinnost vyplývající ze zákona, chodec při přecházení vozovky musí brát ohled na rychlost a vzdálenost přijíždějících vozidel a nesmí řidiče donutit k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy, a soud neshledal příčinnou souvislost mezi vznikem újmy a okolnostmi, za nichž objektivně odpovídá provozovatel vozidla, za něhož poškozenému plní pojišťovna.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, č. j. 19 Co 2203/2015-237, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej změnil. Neshledal pochybení soudu prvního stupně při zjišťování skutkového stavu ani při právním posouzení věci a shodně se soudem prvního stupně dovodil, že na straně řidičky nedošlo k porušení povinností, a předpoklady její odpovědnosti za škodu ve smyslu §420 odst. 1 obč. zák. nejsou splněny. Výlučné zavinění je na straně žalobce, který jako chodec porušil povinnosti dle §4 zákona č. 361/2000 Sb., došlo tím ke zproštění odpovědnosti provozovatele za škodu (§428 obč. zák.), a proti jeho pojistiteli tak žalobce nemá nárok na plnění. Soud prvního stupně nepochybil, když neprovedl další navržené důkazy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že otázka zavinění chodce a vyloučení odpovědnosti řidičky je nedůvodně zúžena pouze na údajné vstoupení žalobce na přechod v době, kdy již svítilo červené světlo, přičemž odvolací soud se vůbec nezabýval možným zaviněním řidičky a jejími povinnostmi podle §5 odst. 1 písm. b), §5 odst. 2 písm. f) a §18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. S poukazem na rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 25 Cdo 290/2012, ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3305/2011, a ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 43/2002, uvádí, že rozhodující je posouzení, nakolik se na škodlivém následku podílely jednotlivé příčiny na obou stranách, a z hlediska porušení právní povinnosti škůdce a poškozeného je podstatné zejména to, o jak významné povinnosti šlo, jak závažné bylo jejich porušení a jaký vliv mělo na vznik škody. V této souvislosti namítá, že odvolací soud správně nezhodnotil otázku odpovědnosti řidičky vozidla a tím jeho provozovatele, a nesprávně aplikoval §441 obč. zák., když uzavřel, že škoda byla způsobena výhradně žalobcem. Uvádí, že škodu zavinila řidička vozidla, žalobce vstoupil na přechod ihned po naskočení zeleného panáčka, bez jakékoli časové prodlevy a řidička odbočující na tento přechod měla předpokládat, že se tam bude či může vyskytovat i chodec. On do vozovky nevstoupil náhle, ale řádně na zelený signál, což potvrzuje i fakt, že byl sražen nikoli levou, ale pravou částí vozidla. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Dovolatel odvíjí svou argumentaci v dovolání od tvrzení, že přecházel přes přechod poté, co se rozsvítilo zelené světlo na světelném signalizačním zařízení pro chodce, a na základě toho pak dovozuje, že řidička vozidla porušila povinnosti vyplývající ze zákona č. 361/2000 Sb., zejména povinnost věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, neohrozit chodce, který přechází komunikaci po přechodu pro chodce, popř. zastavit vozidlo před přechodem. Na základě jím interpretovaných skutkových okolností, odlišných od zjištění soudů obou stupňů, pak dovozuje odpovědnost řidičky vozidla za jeho škodu na zdraví.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl v řízení před soudy obou stupňů zjištěn, z nichž jasně vyplývá, že dovolatel přecházel komunikaci sice na přechodu pro chodce, nicméně se ji snažil přejít v době, kdy na světelném signalizačním zařízení určeném pro chodce v jeho směru již svítilo červené signální světlo. Na rozdíl od úrazového děje v dovolatelem citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu se v jeho případě nejednalo ani o přecházení komunikace bez vyznačeného přechodu ani o přechod bez světelného signalizačního zařízení, kdy chodec má na přechodu přednost a projíždějící řidič má povinnost sledovat své okolí mnohem pečlivěji a svou jízdu přizpůsobit situaci například v případě zvýšeného pohybu chodců poblíž komunikace, kdy lze očekávat, že chodci mohou vstoupit do vozovky, ačkoli i zde nelze po řidiči motorového vozidla vyžadovat, aby předvídal všechna možná porušení povinností, kterých se mohou okolo se nacházející chodci dopustit. V případě světelně řízené křižovatky je však situace zásadně odlišná v tom, že světelné signalizační zařízení jak pro chodce, tak pro další účastníky silničního provozu dává jasný signál chodcům i vozidlům, kdy mohou jít či jet a kdy mají povinnost zastavit. Dovolatel tento signál pro chodce ignoroval a nelze klást řidičce k tíži, že neočekávala, že chodec nebude respektovat zákaz vstupu do vozovky v době rozsvíceného červeného signálního světla určeného pro chodce.
Právní názor odvolacího soudu na aplikaci §441 obč. zák. o výlučném způsobení škody žalobcem v daném případě se neodchyluje od řešení této otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve skutkově srovnatelných případech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, ze dne 20. 3. 2008, sp.zn. 25 Cdo 1127/2007, včetně dovolatelem zmíněného rozsudku ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3305/2011). Ostatně další rozhodnutí, na něž poukazuje dovolatel, se týkají odpovědnosti v odlišných situacích (přejetí chodce ležícího na silnici, přecházení vozovky mimo přechod pro chodce, odpovědnost chodce za poškození vozidla při střetu).
Jak vyplývá ze shora uvedeného, nesprávné právní posouzení věci dovolatel staví na tvrzeních rozdílných od zjištěného skutkového stavu (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. proto nejsou splněny a Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu