ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1564.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1564/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. B. , zastoupeného Mgr. Veronikou Urbánkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Hradiska 5, proti žalovanému J. P. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 371/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2015, č. j. 17 Co 188/2015-141, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 16. 6. 2015, č. j. 5 C 371/2014-130, přiznal žalobci osvobození od soudního poplatku za žalobu (z nároku na zaplacení 1 200 000 Kč) v rozsahu 50 %. Vyšel ze zjištění poměrů, v nichž žalobce žije se svou rodinou, je plně invalidní, vlastní motorové vozidlo Volkswagen, spolu s manželkou je vlastníkem rodinného domu ve V. n M. a pozemku v obci V., pobírá 17 481 Kč měsíčně a má další příjem ve výši 105 756 Kč ročně; měsíčně vydá 4 298,20 Kč na bydlení (splátka hypotéky). S ohledem na jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry soud dospěl k závěru, že žalobce splňuje podmínky pro částečné osvobození od soudního poplatku z návrhu na zaplacení 1 200 000 Kč požadované na náhradě za kupní cenu pozemku pro stavbu nového bydlení, a vzhledem k výši poplatku 60 000 Kč mu přiznal osvobození z 50 %, neboť není zcela nemajetný a nelze mít za to, že by jeho současné majetkové poměry mu přístup k soudu znemožňovaly.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. 11. 2015, č. j. 17 Co 188/2015-141, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zcela se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně s tím, že osvobození od soudních poplatků zcela lze přiznat účastníku pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, které však u žalobce ani odvolací soud neshledal. Námitka žalobce, že je zcela osvobozen od soudních poplatků dle §11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích, je nedůvodná, neboť žalobcem uplatněný nárok na zaplacení částky 1 200 000 Kč nepředstavuje náhradu újmy na zdraví, a nejedná se tedy o případ osobního osvobození žalobce tak, jak má na mysli §11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení, jež spatřuje v závěru soudů obou stupňů, že v jeho případě nejsou splněny podmínky pro plné osvobození od soudních poplatků, a přípustnost dovolání zdůvodnil tím, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukazuje na svůj nepříznivý zdravotní stav, jenž je důsledkem dopravní nehody způsobené žalovaným, a popisuje svá postižení, pro něž není schopen vykonávat svou profesi a je odkázán na plný invalidní důchod. Do tíživé životní situace se dostal zaviněním žalovaného a dovozuje, že jeho případ je hodný mimořádného zřetele, což odůvodňuje plné osvobození od soudních poplatků. Soudům vytýká, že se nezabývaly otázkou, zda jeho majetkové poměry dovolují uhrazení soudního poplatku ve výši 30 000 Kč. Za nesprávný považuje též názor, že není od soudního poplatku osvobozen přímo ze zákona, ačkoli jeho nárok na náhradu nákladů vynaložených na pořízení nového pozemku souvisí s újmou na zdraví, a v této souvislosti odkázal na vymezení vztahu příčinné souvislosti v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1437/2006. Napadené rozhodnutí považuje za příliš formalistické a cituje partie z rozhodnutí Ústavního soudu, týkající se formalismu a principů spravedlnosti. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Podle ust. §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel sice namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, ovšem neuvedl, konkrétně v jaké procesněprávní otázce tento odklon spočívá, a jakou rozhodovací praxi dovolacího soudu má na mysli. Namísto toho popisuje skutkové okolnosti s argumentem, že splňuje předpoklady pro plné osvobození od soudních poplatků. V podstatě se domáhá, aby skutkové okolnosti na jeho straně byly jinak zhodnoceny, a na tomto podkladě aby byla přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí. Tím však nevymezil přípustnost dovolání.
Dle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Jak vyplývá z ustálené judikatury dovolacího soudu, pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků soud hodnotí především dvě okolnosti, a to zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, a zda poměry účastníka odůvodňují osvobození. Při zkoumání poměrů žadatele ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. soud přihlíží k jeho celkovým majetkovým poměrům, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu též jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, a též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (popř. jiných plateb v řízení předpokládaných). Osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žadatele zpravidla tehdy, nemohl-li by platit náklady bez ohrožení výživy vlastní a výživy osob, k nimž má podle zákona vyživovací povinnost. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech žadatele, se pak musí promítnout do závěru, zda je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 952–953, bod II. 2., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, publikované pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
Soudy obou stupňů v dané věci postupovaly v souladu s uvedenou judikaturou, zkoumaly žalobcem tvrzené majetkové poměry, jeho příjmy, výdaje, zdravotní stav i jeho sociální, rodinnou situaci v poměru k zákonné výši soudního poplatku. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Otázka výkladu ustanovení §11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích, nemůže založit přípustnost dovolání v daném případě, neboť názor žalobce, že je osobou ze zákona osvobozenou od soudních poplatků, není pro posouzení jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodný. I ten, kdo je od soudních poplatků ze zákona osvobozen, má možnost žádat o přiznání osvobození od soudních poplatků. Námitka dovolatele, že neměl být vyzván k úhradě soudního poplatku, neboť je osobou od hrazení soudního poplatku ze zákona osvobozenou, tak není relevantní ve vztahu k usnesení o přiznání osvobození od soudních poplatků.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolání žalobce není dle §237 o. s. ř. přípustné, proto bylo podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu