ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.263.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 263/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) M. K. , b) Z. K. , obou zastoupených JUDr. Evou Machovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Na Sadech 2033/21, proti žalované obci Jivno , se sídlem úřadu Rudolfov, Jivno 34, IČO 00581411, zastoupené JUDr. Zlatuší Čaňovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Za Hřištěm 1141/2, o 56.270 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10 C 327/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 9. 2015, č. j. 19 Co 1509/2015-403, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobcům se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. 10 C 327/2011-357, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně částku 48.930 Kč, co do částky 7.340 Kč řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobcům vznikla škoda na domě popraskáním zdiva v důsledku výstavby cesty na sousedním pozemku v majetku žalované, jež k tomuto vybudování cesty udělila povolení. Soud dovodil odpovědnost žalované za škodu podle §420 obč. zák. a po částečném zpětvzetí žaloby v částce 7.340 Kč žalobě ve zbývající částce 48.930 Kč vyhověl.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 9. 2015, č. j. 19 Co 1509/2015-403, potvrdil oba výroky rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé a změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 99.895,90 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uznal důvodnou toliko námitku žalované ohledně výše náhrady nákladů řízení, ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, a proto jeho rozsudek změnil jen ve výroku o náhradě nákladů řízení, jejichž výši vyčíslil sám.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež považuje za přípustné s odůvodněním, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla vyřešena, popřípadě otázky, jež by mohla být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolatelka má za to, že odvolací soud pochybil, pokud neposuzoval nárok žalobců podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Dále namítá rozpory ve skutkových zjištěních a jejich aplikaci na právní normu, označuje dílčí skutková zjištění za protichůdná a odůvodnění rozsudku za nedostatečné. Ve zjišťování výše škody shledává nedostatky a matematická pochybení, požaduje přísné rozlišení na vady technologického rázu a na vady rázu dynamického. Z existence technologických vad dovozuje spoluvinu poškozených na vzniku škody. Navrhuje proto, aby se na náhradě škody podíleli poškození poměrně a podle tohoto poměru byla také stanovena náhrada nákladů řízení. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že podané dovolání neobsahuje obligatorní náležitosti dle §241a odst. 1 o. s. ř., žalovaná neuvádí způsobilý dovolací důvod, neboť nelze zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a žalobcům přiznal náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolání žalované směřuje proti dvěma výrokům, kterými soud rozhodl o peněžitém plnění ve výši 48.930 Kč a 7.340 Kč, tedy o částkách nepřevyšujících zákonem stanovený limit, aniž by šlo o některou ze stanovených výjimek. V případě, kdy soud rozhodl o nároku na dělitelné plnění tak, že žalobě vyhověl jen zčásti, došlo k rozštěpení uplatněného práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem (posouzení správnosti obou výroků je samostatné a navzájem nezávislé). Přípustnost dovolání je třeba v těchto případech posuzovat vůči jednotlivým rozštěpeným nárokům samostatně (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1888, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 1545/2005).
Jelikož dovolatelka podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu, dovolací soud konstatuje, že dovolání do výroků, jimiž odvolací soud změnil nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, by zákonem stanovenou hranici tzv. bagatelních věcí překročily. Avšak ve vztahu k uvedeným výrokům nemá dovolání zákonem stanovené náležitosti, neboť dovolatelka zde nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 a §237 až §238a o. s. ř.), především neuvedla otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení nákladové výroky spočívají, a která z alternativ uvedených v §237 o. s. ř. je u nich dána, a nesprávnost nákladových výroků dovozovala výlučně z tvrzené nesprávnosti výroku o věci samé.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolací soud žalobcům nepřiznal náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalované právo, neboť náklady spojené s podáním kusého vyjádření, v němž přes objektivní nepřípustnost dovolání uvádí jiné výhrady že dovolání nemá obligatorní náležitosti dle §241a odst. 1 o. s. ř. ani neuvádí způsobilý dovolací důvod, ačkoli dovolání tyto údaje obsahuje, nelze považovat za účelně vynaložené.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. května 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu