ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2855.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 2855/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Šumavská 991/31, proti žalovaným: 1) SPS engineering, s. r. o. , se sídlem Praha 2, Perucká 2482/7, IČO: 45798851, zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 438/45, 2) VILY CHUCHLE, a. s. , se sídlem Praha 2, Římská 103/12, IČO: 28914791, zastoupené Mgr. Monikou Brožovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Americká 35, 3) hlavní město Praha , se sídlem úřadu Praha 1, Mariánské náměstí 2, o 212 890 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 38/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2016, č. j. 30 Co 9/2016-189, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 876 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jakuba Vavříka, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 438/45.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 827 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Moniky Brožové, advokátky se sídlem v Praze 2, Americká 35.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 2016, č. j. 30 Co 9/2016-189, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2015, č. j. 16 C 38/2014-172, tak, že uložil žalovanému 3) povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 416,50 Kč, žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 34 412,40 Kč a žalovanému 2) částku 22 941,60 Kč a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 1) částku 1 825,50 Kč, žalovanému 2) částku 1 827 Kč a ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní 1) a 2) se k dovolání žalobce vyjádřili písemně s tím, že je považují za nepřípustné a nedůvodné a navrhli jeho odmítnutí či zamítnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání žalobce a shledal, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovoláním napadeným výrokem I, kterým byla žalovanému 3) uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 416,50 Kč, nebyla žalobci způsobena žádná újma na jeho právech a není tedy subjektivně oprávněn k podání dovolání proti tomuto výroku rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovoláním napadeným výrokem II usnesení odvolacího soudu byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení částku 34 412,40 Kč a výrokem III byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 22 941,60 Kč, tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím zákonnou hranici 50 000 Kč a přípustnost dovolání je tudíž vyloučena [§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání žalobce je zákonem vyloučena, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný 1) má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 1 250 Kč podle §1 odst. 2, §7 bod 5, §8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k), §11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k dovolání žalobce a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše navýšeno o daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., činí celkem 1875,50 Kč. Žalovaný 2) má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 1 210 Kč podle §1 odst. 2, §7 bod 5, 8 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k), §11 odst. 2 písm.) c a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k dovolání žalobce a náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše navýšeno o daň z přidané hodnoty činí celkem 1 827 Kč. Žalovanému 3) žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. listopadu 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu