ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3795.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3795/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. J. B. , zastoupeného Mgr. Petrem Cilínkem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 49, proti žalované ASKLEPION – Lasercentrum Praha, s. r. o. , IČO 25068393, se sídlem Praha 2, Londýnská 160/39, zastoupené MUDr. Mgr. Danielem Mališem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 2, Na Rybníčku 1329/5, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 251/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2015, č.j. 23 Co 396/2014-690, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.842,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám MUDr. Mgr. Daniela Mališe, LL.M., advokáta se sídlem Praha 2, Na Rybníčku 1329/5.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody na zdraví, jež mu měla být způsobena stomatologickým zákrokem na čtvrtém zubu vpravo nahoře, kterým mělo dojít k uvolnění okolních zubů, a následkem toho se u něj projevily deprese, nespavost a stres.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2015, č.j. 23 Cdo 396/2014-690, k odvolání žalobce rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 3. 2014, č.j. 12 C 251/2007-591, ve výroku o zastavení řízení co do částky 150.000 Kč zrušil, dále jej potvrdil ve výroku o věci samé, jímž byla žaloba na zaplacení 707.600 Kč zamítnuta, a ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky i o nákladech státu; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že nárok je třeba posoudit podle ustanovení §421a zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“), neboť ke vzniku škody došlo při vrtání zubů. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že jeho nárok nebyl posouzen podle §421a odst. 1 obč. zák., který je ustanovením speciálním ve vztahu k obecnému ustanovení §420 obč. zák. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž dovozuje, že vlastnosti zubní vrtačky, která byla při jeho ošetření žalovaným použita, poškodily jeho zdraví; právě tvrdost vrtačky, ale i rotační pohyb vrtáků, byly způsobilé přivodit žalobci újmu. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že nebyl osvobozen od soudních poplatků (z důvodu neúplného prohlášení o majetkových poměrech), a proto mu bylo uloženo při neúspěchu ve věci platit značně vysoké náklady řízení. Dále má za to, že náklady právního zastoupení žalované nebyly vynaloženy účelně, neboť žalovaná měla být pojištěna pro případy způsobení škody v souvislosti s poskytováním zdravotní péče a měla se nechat zastoupit svým pověřeným zaměstnancem, popřípadě měla za žalobce (míněno zřejmě žalovaného) v řízení vystupovat pojišťovna jako vedlejší účastník. V této souvislosti žalobce navrhl aplikaci ustanovení §150 o. s. ř. a odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Dovolatel též stručně poukazuje na námitky, které opakovaně vznášel v průběhu jednání (nedodání rentgenového snímku žalovanou, nepředložení informovaného souhlasu, výhrady ke kompetentnosti znalce a správnosti jeho posudku, podání návrhu na vyškrtnutí znalce ze seznamu znalců a průběh řízení o tomto návrhu, stížnosti na podjatost soudce). Navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se v obsáhlém podání vyjádřila k dovolání žalobce tak, že dovolání má vady bránící pokračování v dovolacím řízení a spočívající v jeho neurčitosti co do rozsahu napadaného rozhodnutí. Dovolatel dále podle žalované uvádí nová neprokázaná skutková tvrzení, že škoda byla způsobena vlastností zubní vrtačky či vrtáků, na základě nichž dovozuje odpovědnost žalované. Shledává též nepřípustným dovolání do nákladových výroků a za nedůvodné označuje další námitky dovolatele, zejména v otázce tvrzené absence informovaného souhlasu a neodbornosti soudního znalce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl a přiznal žalované právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolací soud především neshledává důvodnou námitku žalované, že dovolání trpí vadou bránící pokračování v dovolacím řízení (a tedy odůvodňující jeho odmítnutí bez dalšího). Je sice pravda, že žalobce výslovně neuvedl, proti kterým výrokům napadeného rozsudku jeho dovolání směřuje, a navrhl zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu, ačkoli jeho námitky se výslovně týkají jen některých výroků, tento nedostatek však projednání dovolání bez dalšího nebrání, neboť dovolání (jako každé podání) je třeba posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.), z něhož lze bez pochybností dovodit, že dovoláním jsou napadeny pouze výroky o věci samé a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (a to v celém rozsahu), zatímco vůči zrušujícímu výroku a výroku o náhradě nákladů řízení státu žádné námitky dovolatel nevznáší.
Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka prosouzena jinak.
Vzhledem k ustanovení §3028 odst. 3 a §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť jde o právní poměry (práva a povinnosti) vzniklé před 1. 1. 2014 a k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy došlo (mělo dojít) před 1. 1. 2014.
Rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce odpovědnosti žalované založeno na závěru, že nebyly naplněny předpoklady pro vznik její odpovědnosti za škodu na zdraví žalobce ve smyslu §420 obč. zák., jimiž se podrobněji zabýval soud prvního stupně, a to na základě tvrzení žalobce, že lékařský zákrok nebyl proveden lege artis . Tento závěr dovolatel nezpochybnil, avšak namítl, že věc měla být posouzena podle §421a obč. zák.
Odpovědnost podle §421a obč. zák. vzniká tehdy, jestliže vyvolávajícím činitelem poškození zdraví při zdravotnickém zákroku je vlastnost konkrétní věci (přístroje, nástroje, látky), která při použití ke svému účelu je způsobilá vyvolat určitý škodlivý následek a také jej způsobila. Soudní praxe shledala takové charakteristické vlastnosti, jež způsobily poškození zdraví pacienta, např. v konstrukci operačního přístroje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007 , uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 7527) či vlastnosti materiálu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1129/2005 , C 4646). Naopak tam, kde byla újma vyvolána způsobem použití věci či jinými okolnostmi, aniž by šlo o účinek plynoucí ze samotné povahy či vlastností věci, jež byla při zdravotnické službě použita, se režim §421a obč. zák. neuplatní (z rozhodnutí Nejvyššího soudu srov. zejména usnesení ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 797/2011 , C 13336, rozsudek z 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3981/2009 , C 11121, či rozsudek z 30. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 118/2006 , C 5794). Stejně jako ostrost injekční jehly ( 25 Cdo 797/2011 ) , tvrdost a pevnost porodnických kleštin (25 Cdo 3981/2009) nebo pevnost šicího vlákna (25 Cdo 118/2006) jsou jejich žádoucími vlastnostmi a nezakládají samy o sobě (tj. aniž by tato vlastnost byla původcem vzniklé škody) odpovědnost podle §421a obč. zák., ani tvrdost a rotační pohyb zubní vrtačky nejsou bez dalšího způsobilé tuto odpovědnost založit. Poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1129/2005 (C 4646), není zcela přiléhavý, neboť v tam řešené věci šlo o útlak míchy drátěnou fixační kličkou, k jejímž typickým vlastnostem patří právě tlakové působení na páteř, jímž byla škoda na zdraví způsobena, na rozdíl od zubní vrtačky v dané věci, jejíž samotná tvrdost či rotační pohyb vrtáků škodu na zdraví žalobci nezpůsobily (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 11. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1475/2011, C 12276). V daném případě pak nebylo před soudem prvního stupně, popřípadě soudem odvolacím tvrzeno (tím méně pak zjištěno), že právě tvrdost a rotační pohyb zubní vrtačky byly vyvolávajícím činitelem škody na zdraví vzniklé žalobci, naopak bylo tvrzeno pouze to, že byly chybně použity, což se však neprokázalo. V dovolacím řízení pak nové skutečnosti nebo důkazy uplatnit nelze (§241a odst. 6 o. s. ř.). Tvrzený odklon od judikatury Nejvyššího soudu tedy není dán, a přípustnost dovolání v dané věci proto nezakládá.
Námitka dovolatele proti rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků je námitkou proti pravomocnému, dovoláním v zákonné lhůtě nenapadenému rozhodnutí, jež v tomto dovolacím řízení přezkoumávat nelze.
Námitka proti výroku o náhradě nákladů řízení založená na požadavku aplikace §150 o. s. ř. postrádá charakter otázky procesního práva, kterou by měl dovolací soud řešit, neboť (nehledě k tomu, že dovolatel v odůvodnění přípustnosti dovolání výslovně avizuje otázku hmotného práva) se jedná spíše o otázku skutkového charakteru, kterou je třeba vždy posuzovat v každém individuálním případě, a již proto zde nelze dovodit rozpor s judikaturou dovolacího soudu.
Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky účelnosti nákladů žalovaného. Žalovaný není subjektem financovaným z veřejných prostředků, a proto se na něj nevztahuje judikatura dovozující neúčelnost nákladů tehdy, pokud takové subjekty mají dostatečné personální vybavení k tomu, aby své zájmy před soudem chránili pomocí vlastních zaměstnanců. Možnost navrhnout vstup pojišťovny jako vedlejšího účastníka do řízení pak neznamená, že by to byla povinnost žalovaného či důvod pro to, aby byl zkrácen na svém právu opatřit si právní pomoc advokáta a v případě úspěchu ve věci žádat náhradu nákladů spojených s takovým zastupováním po protistraně.
Další dovolatelem uvedené námitky (převážně skutkového charakteru) neobstojí z důvodu nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání, jež je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolatel je v této souvislosti povinen uvést, která z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněná, a to ve vztahu k jednotlivým námitkám a nikoli pouze tyto námitky bez dalšího vyjmenovat, respektive rekapitulovat ty, které již zazněly v řízení před soudy nižších stupňů, aniž by vymezil právní otázky, jejichž přezkoumání dovolacím soudem se domáhá, a o kterou z alternativ stanovených v §237 o. s. ř. se jedná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud ze shora vyložených důvodů dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu