ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4374.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 4374/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně G. M. K., zastoupené JUDr. Jaroslavem Bellingem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Msgre. B. Staška 71, proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., členu holdingu ČSOB , se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, IČO 45534306, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 309/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 3. 2015, č. j. 23 Co 480/2012-346, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 3. 2015, č. j. 23 Co 480/2012-346, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka míry spoluzavinění poškozené na vzniku škody podle §441 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.
Odvolací soud sice v napadeném rozhodnutí poněkud nepřesně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1598/2005 (publikován pod č. 26/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), který řeší skutkově odlišný případ, avšak jeho závěr, že situaci, kdy podíl poškozené na vzniku škody vyvolané zvláštní povahou provozu nákladního motorového vozidla spočíval pouze v náhodném uklouznutí a následném pádu nezletilé žalobkyně pod vlivem těsného míjení těžkého stroje činí 15 %, a tedy nepřesahuje hranici čtvrtinové účasti, lze považovat za souladný se závěrem, který již dovolací soud za podobných skutkových okolností formuloval v rozsudku ze dne 21. 10. 2012, sp. zn. 25 Cdo 659/2011, publikovaném pod C 13351 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck. Zde bylo vyloženo, že specifická dopravní situace při míjení cyklisty s nákladním vozidlem ve stísněných poměrech, nebyla-li vyvolána počínáním cyklisty, který tento stav ničím nepřivodil, a kdy pro cyklistu složité jízdní poměry nastolilo jedoucí nákladní vozidlo, se váže k okolnostem majícím původ v provozu vozidla; spoluzpůsobení si škody cyklistou, pokud spočívá pouze v nesprávném řešení důsledků nastalé a pro něj složité situace, kdy nezvládl zastavení a sesednutí s kola tak, aby nespadl pod kola projíždějícího vozidla, nezakládá rozsah spoluodpovědnosti vyšší než přibližně do jedné čtvrtiny.
V nyní posuzované věci je pak ještě o něco nižší podíl cyklistky odůvodněn též její nezletilostí a tím i schopností vypořádat se s obtížnou situací vyvolanou nákladním vozidlem, proto nelze považovat konkrétní procentuální vyjádření odvolacího soudu za zjevně nepřiměřené. Nelze ani dovodit, že by odvolací soud nerespektoval závazný právní názor vyslovený dovolacím soudem ve zrušovacím rozsudku ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1229/2013, neboť zde nebyla konkrétní míra podílu žalobkyně řešena a poukaz dovolacího soudu na 70% podíl účasti vozidla byl jen odrazem procesních souvislostí, kdy takovou míru stanovil soud prvního stupně jako základ nároku. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno nebylo, neboť jde o dovolání proti mezitímnímu rozsudku, takže o všech nákladech řízení bude rozhodnuto v rozsudku konečném.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu